Zkouška
Ani v dalším týdnu si Buggy neodpočinula. Denně jsme intenzivně trénovaly na zkoušku, ve středu jsme jely na cvičák, abychom si celou zkoušku daly naposledy nanečisto. Na našem domácím cvičáku se jindy než v neděli necvičí, takže jsme se vydaly jinam, na cvičák, kam jsem chodila ještě s Amorem.
Buggy předvedla krásnou poslušnost, a to jsem jí ani nedala prostor se nějak víc s novým prostředím seznámit, nenechala se zahanbit ani při skupinových cvicích, ani při revírech a obranách. Figuroval děda, figurant, se kterým jsme byli domluvení, nedorazil.
Dokonce se Buggy vyvenčila, kde měla. :)
Vyzkoušely jsme si i překážku, áčko a kladinu. Odvážila jsem se hodit aport. Buggy letěla jak střela a cestou ke mně ještě stihla „kořist“ ukázat Arně.
Dokonce jsme byly vyzvány, abychom ostatním názorně předvedly odložení za pochodu a štěkání na povel. :) A to jsme tam rozhodně nebyly nejstarší.
Buggy se s novým prostředím krásně vyrovnala, když jsem ji byla venčit, nebála se přejít lávku z kulatiny, ani se nezalekla vyššího břehu, sklouzla se po bahně do vody a div mě tam nevtáhla taky.
V neděli brzo ráno jsem naložila Buggy, sedli jsme s dědou do auta a vyrazili jsme směr Šlapanice. Dorazili jsme s velký časovým předstihem, aby se Buggy aklimatizovala a v klidu se mohla vyvenčit. Buggy mi brnkala na nervy, trvalo to snad půl hodiny, než usoudila, že už se může vyvenčit.
Ještě na chvíli jsme šly s Buggy na plac, abychom se rozehřály. Polil mě pot, když Buggy neustále čmuchala a čmuchala. Ach jo, co zase cítí? Naštěstí to bylo na kraji ploch, výchozí bod byl o kus dál.
Buggy byla v klidu, mě byla špatně, mdlo, ani mluvit jsem nemohla. Všichni mi říkali, jak jsem bledá, zelená a vůbec taková nedobře vypadající.
Pak to konečně vypuklo.
Nástup, na kterém se mě pan Štibora ptal, proč se nesměju. Protože je mi špatně, zazněla odpověď. :) A celé zkoušky probíhaly v přátelském duchu.
Před námi byly dva páry, pak to čekalo nás. Druhá dvojice šla na odložení a já s Buggy cvičit.
Pan rozhodčí Štibora mi podal ruku, já podala hlášení, natáhl ruku k Buggy, aby si ho očichala a šly jsme na věc.
Volno a přivolání. Buggy na první povel odběhla, pak se jí to zdálo dlouho, že ji nevolám, tak se vydala ke mně, pak ji ale zaujaly překážky na agility složené na boku placu. A v tom zazněl pokyn přivolat psa. Viděla jsem to černě, jak Buggy se zájmem očichávala překážky, ale na druhý povel nechala překážky překážkami a přiběhla. Nezapomněla po mně skočit, když jsem si ji řadila k noze. Následovala ovladatelnost na vodítku. Buggy byla fantastická, nádherný oční kontakt, byla pozorná. :) Poté totéž, ale bez vodítka. Šlo to hladce, jen se mi to zdálo nekonečné. Dostala jsem pokyn čelem vzad a směr přímý. V okamžiku, kdy jsme dělaly čelem vzad, se Buggy lehounce „zapomněla“ a čichla si k zemi. No a pak následoval nejvtipnější moment celých zkoušek. Buggy vycítila, že nejsem v pohodě, a aby mě rozptýlila a já se jí nikde neztratila, tak se mi zakousla do rukávu bundy a takhle jsme šly asi patnáct metrů. A málem jsem ji nesetřásla, ani když měly následovat polohy. :D Ale nakonec mě pustila a polohy byly za plný počet.
Pak nás čekalo obávané odložení.
Odložila jsem Buggy a šla do třicetimetrové vzdálenosti. Měla jsem strach, jestli se pes tiše neplíží za mnou. Díky bohu ne. :) Buggy ležela na místě, já se snažila ani nehýbat, abych ji nijak neprovokovala a pak jsme najednou měly první část za sebou. K panu rozhodčímu si mě Buggy dovedla na vodítku – zakousla se do něj a táhla. Musela jsem ji nakonec vzít za obojek. :)
Někteří se občerstvovali, já akorát pila vodu, dala napít Buggy a vzala jsem ji vyvenčit.
Pak jsme utvořili skupinky a šlo se na cviky skupinové a speciální. Ve skupince nám to pěkně šlo, odložení bylo taky bez problémů, i tentokrát byly polohy za plný počet.
Pak nás čekal nepříjemný materiál. Buggy si nechtěla na kovové mříži sednout, jen si přidřepla. :D Aneb vlk (panička) se nažere a koza (Buggy) zůstane celá. :) Poslední disciplínou bylo přenesení psa. Všichni si to užívali, Buggy to přetrpěla, ale zvládla to perfektně a zkouška byla naše! :)
Pak jsem se konečně najedla, byl podáván výborný kuřecí řízek a hranolky, kus jsem nechala i Buggy, ona je přece hlavní hvězda.
A pak jsme se konečně vydaly domů. :)