Supernáročný víkend
Tímto odpočinek skončil a nastaly nám dva opravdu velmi velmi náročné víkendy.
19.9 jsme s Buggy vyrazily do Šlapanic na trénink na zkoušku, která nás čekala následující víkend. Je vážně super, že nám KK Šlapanice dal tu možnost si před zkouškou zatrénovat, a nebylo to jen, že tady je plac a nazdar, ale opravdu se nám tam, hlavně manželé Zachovi, věnovali. Mohly jsme si vyzkoušet celou zkoušku nanečisto, včetně skupinových a speciálních cviků, co bylo třeba, se i několikrát opakovalo. Maximálně nám všichni pomáhali, byli vstřícní. V KK Šlapanice mají něco, co je vidět už pomálu. Lidský přívětivý přístup bez závisti a léčení si komplexů.
Buggy jsem nejprve vzala vyvenčit, potom jsme nastoupily a šly na to. Říkala jsem si, že kdyby jí to takhle šlo i na zkoušce, tak to uděláme. „Mimo soutěž“ jsme si vyzkoušely i kladinu, hodila jsem Buggy balónek, aby se odreagovala. Prošly jsme celou poslušnost, cviky ve skupině, přenášení i nepříjemný povrch.
Uteklo to, ani nevím jak. Strávily jsme krásný den, na krásném cvičáku, se super lidmi.
Ani následující den neměl být odpočinkový. Brzy ráno jsme celá rodinná delegace vydali na národní výstavu psů do Brna. Směrové cedule opět žádné, dojedeme k parkovišti, tam postává partička znuděných kluků, kteří ani neotevřou pusu, aby nám řekli, že toto parkoviště je již obsazené a musíme o kus dál. Žádná veterinární přejímka, ani kontrola identity psů. Ale vybírat stokorunové vstupné, to ano. Ani ten katalog jsem nedostala, musela jsem si o něj říct.
Na čas se taky nezačalo, ale to by nevadilo, kdyby bylo kde v areálu vyvenčit psa. Významný nedostatek. Další věc byly kruhy namačkané tak těsně vedle sebe, že lidé do sebe vráželi, když se chtěli byť jen otočit, psi také neměli žádný prostor, vyhráli ti, kdo měli s sebou klec, protože pak mělo zvíře aspoň trochu klid.
V „našem“ kruhu bylo k vidění několik psů prchajících pryč, buď nechtěli ukázat zuby, nebo se vůbec předvádět. Sama jsem nebyla v klidu, když jsem si vzpomněla, jak jsme s prohlídkou chrupu bojovaly před měsícem. Několikrát jsme si s Buggy kruh vyzkoušela, i to ukazování zubů, ale strach jsem měla.
Konečně se na řadu dostali rotvajleři. Musím upozornit na jednu věc, která v takovéto míře u předchozích vystavujících vidět nebyla. Zákeřnost. Stojím s Buggy u kruhu, čekám, až na nás přijde řada, když v tom z kruhu přiletí tenisák a zastaví se tak dvacet centimetrů od Buggy. Buggy se chystala, že míček ukořistí, naštěstí jsem ji uklidnila, nijak nás to nerozhodilo. Vzhledem k tomu, že tam v kruhu byl onen nejmenovaný člověk sám, měl velký prostor kam míček hodit. Ale on ho švihne k nám. Ano, proč ne, když jsme za pár okamžiků měli konkurovat jeho feně, že. Co kdyby konkurenci zlikvidoval. Rozhodčí sice pána napomenul, ale když porovnám, jak „sjel“ paní která pouze gesty poutala pozornost mimo kruh u jiného plemene… Na národní výstavě nemá být ani jedno, ani druhé. Tak hovoří výstavní řád. Když jsme pak s Buggy nastupovaly do kruhu, raději jsem podlezla pásku, než abych musela kolem takového člověka projít a měla strach, jestli ještě něco nevyvede.
Byla jsem na Buggy moc pyšná, jak krásně se Buggy předvádí, bez ohledu na ostatní, pozorovala mě, byl mezi námi krásný kontakt. Předvedly jsme se v pohybu, pak jsem Buggy postavila do výstavní pozice a následovala prohlídka zubů. Buggy si sice lehla, ale zvládly jsme to, chvíli nebylo vidět přes moje vlasy, ale nakonec to bylo v pořádku. Ještě jednou jsme se předvedly v pohybu, znovu statické posouzení.
A stalo se to zase – pán začal házet balónek, aby svoji fenu upoutal. Rozhodčí ho opět napomenul. Pouze napomenul.
Já jsem se snažila co nejvíc omezit pamlsky, a ten člověk si tam přinese míček. :D To snad není možné. Nehledě na to, že ani nevěděl, jak je jeho fena stará, musela mu radit manželka. K předvedení se nebudu raději vyjadřovat. Za vše mluví slova rozhodčího, který pronesl něco o „motání“ a „já jsem ale tady“.
Byly jsme pochváleny za krásnou postavu, osvalení i perfektní pohyb. :) Získaly jsme V2, obhájily jsme výbornou z krajské výstavy a to mi ke spokojenosti stačí.
Jsou totiž tací, co mají juniorchampiona a pak dostanou dobrou.