Před a po

Ve středu, než na nás v pátek čekalo RTG, jsme se vydaly s Buggy cvičit. Buggy opět udělala pokrok ve cvicích ve skupině, lépe a lépe se koncentruje, i když je kolem spousta psů a lidí.

Je opravdu „fantastické“, když se někdo pasuje do pozice vedoucího, co všechno řídí, organizuje, všude byl, všechno zná, ale vedení nemá koncept, ani hlavu ani patu. Takže skončila skupinová poslušnost, měly se házet aporty, ale někteří vesele dráždili psy na hadr, včetně k okamžité pomoci ochotného rádoby vedoucího. Výborně, a teď v tom házejte aport, když asi pět metrů od vás je agresivní fena boxera, kterou nemá majitelka absolutně zvládnutou, fenu ani nepřivolá, ale hlavně, že zvíře vůbec nesleduje, a to jenom napadá. Měla jsem strach, jak Buggy aport zvládne, ale Buggy předvedla, že je na ni spoleh.

Pěkně jsme si procvičily chůzi u nohy, áčko, kladinu a překážku. Zvedla jsem od dvě laťky překážku, Buggy ji krásně skáče, nejvíce ji to baví s aportem. :)

Buggy si našla novou kamarádku – pětiletou fenu německého ovčáka. Holky spolu blbly, Buggy už není žádné „ořezávátko“, co by se leklo staršího psa, vrčely na sebe, běhaly, hrály si. Buggy i přes hrátky s novou parťačkou přiběhla na přivolání. Panička s párkem je prostě nejlepší, to dá rozum. :)

V neděli, ano, po RTG, jsme vyrazily na cvičák, tentokráte kousat na profesionála. Než to celé vypuklo, zatrénovaly jsme si s Buggy poslušnost a pak už nás čekala dvě kola obran. Buggy je stále lepší a lepší, je pokrok v odolnosti proti nápřahům, Buggy jde do kousání naplno, snaží se urvat kořist. Krásně vyštěkává v revíru, trénujeme i hladké zadržení.