Noc třináctá, den čtrnáctý
Byť si Buggy přes noc přečetla noviny, reklamní letáky a dala co proto i staré mašlovačce z husích brk nebo z čeho, nezačal den nejlépe. Buggy sice chvilku běhala, ale hned potom se vyzvracela a pak ještě jednou. Fakt jsem měla strach a neustále ji pozoruju. Že by to bylo po tom očkování? Nebo si jenom potřebovala vyčistit žaludek? Jinak je Buggy v pořádku, krupičku snědla bez řečí, a to jsem zvedla dávku na 250 ml mléka na přípravu. Ono vůbec to její jedení je problém. Někoho trápí, že pes nežere, ale Buggy zas žere - moc rychle. Strašně hltá a pak škytá. Ona vlastně škytá nejenom po jídle. Ale četla jsem, že je to normální. Vlastně se to trochu zmírňuje. Ale snažím se to hltání zpomalit. Už jsem vyzkoušela vetší kousky žrádla (pak to vypadalo, že se udusí) i misku na vyvýšeném místě, ale marně. Asi mi nezbyde než doufat, že z toho vyroste.
Buggy se cítila fit, takže nám neustále přibývají nové a nové krvavé šrámy, kousance a já nevím co ještě. Buggy se umí pěkně rozdovádit, nechá se vydráždit hadrem nebo hračkou. Zajímavé, protože umí být kliďas, kterému třeba ruch v kuchyni vůbec nevadí. Je ale dobře, že nemá jen jednu emoční polohu.
Vyštrachala jsem nepoškozenou metličku a dala ji Buggy. Snad nechá moje kalhoty na pokoji. Aspoň na vteřinku. Buggy se zdála být spokojená, metličku nosila všude s sebou, třepala jí, mlátila s ní, mlátila metličkou nás, občas se jí smetáček někde zapíchl nebo zasekl, ale pak si lehla a spokojeně žmoulala štětiny. Vlastně ji ostatní části metličky nechávají chladnou - así jí ty štětiny dělají dobře na dásně s rosoucími zoubky.
Zase jsem do našeho programu zařadila balonek. Buggy ho přestala lovit, už se k němu neplíží, ale hned se rozběhne, když ho odhodím. Občas ji musím odchytit, aby mi i s míčkem neutekla, nebo míček vyplivne předčasně, ale to není důležité. Hlavně že o něj jeví zájem a zhruba ví, co to je "Přines".
Když na kolemjdoucího zaštěká Arna, přidá se i Buggy. Myslím, že z nich bude sehraná dvojka. :D
Po ranním dvouhodinivém řádění jsem usínající Buggy dala do kotce. To se jí nelíbilo a hlasitě a vytrvala protestovala. Vyhubovala jsem jí. Moc dobře zná povel "Fuj", ale s oblibou předstírá, že neví, o co se jedná. Tak to ne! Ale Buggy se nakonec uklidnila a usnula.
Odpoledne padaly trakaře. Déšť byl velmi silný, hotová průtrž, k tomu vítr. Za chvíli se voda přestala vsakovat, zůsávala stát a přibývala stále další a další. Raději jsem šla zkontrolovat naše zvířectvo. Arna, která hlídala a nebyla v kotci, mě vítala jako záchranu. Přece jen bouda je bouda, na tu lavička pod střechou nemá. Měla jsem strach, co ten můj prcek. Buggy žužlala botu a počasí ji ani v nejmenším nevzrušovalo.
Déšť ustal, bylo to ale jen pověstné ticho před bouří. Pak se to rozpoutalo nanovo a ještě s větší intenzitou. Začalo hřmět. Bylo rozhodnuto. Nazula jsem gumáky, hodila na sebe starou bundu a klobouk a vydala se pro Buggy. Nechtěla jsem, aby se začala bouřky bát. Navíc to byl první ostrý test nového kotce v takovém nečasu. Buggy se choulila u boudy (nevím, proč do ní odmítá vlézt) a koukala na mě jako na zjevení. Pak mě poznala po hlase a pachu a byla celá šťastná. Schovala jsem ji pod bundu. Myslela jsem, že se zavrtá i s hlavou. Omyl, musela vidět ven. Chránila jsem ji před deštěm co to šlo, chudince na hlavičku lily proudy vody, byť jsem tam nastrkovala hlavu svou. Ale byla to jediná mokrá část jejího těla. Uši byly suché, což je hlavní. Buggy jsem rychle vytřela a pak už spokojeně poletovala po kuchyni, kde měla deku, hračky i vodu. Bouřka jí nevadila. Pak spokojeně na dlaždicích usnula.