Noc třicátá třetí, den třicátý čtvrtý
Buggy se již od brzkých ranních hodin zabývá hrabáním a mně tak připravuje perné chvilky, plné lezení po kolenou, ohýbání se a hledání ztracených věcí, včetně žvýkací kosti – ta obzvláště na sebe umí hlínu nabalit. Zašlo to tak daleko, že kost se neobjevila celé dopoledne, dokud si ji nedonesla sama Buggy. Ta si ji vždy zahrabe, jakmile usoudí, že už si s ní pohrála dost.
Jakmile se objeví taška s nákupem, Buggy se na ni střemhlav vrhá, zkoumá ji a zajímá se především o obsah. Bere všechno. Zjevně se domnívá, že papírové kapesníky by byly dobrým zákuskem.
Buggy se vždy do toho, co právě dělá, ponoří na tolik, že je věčně špinavá, zaprášená a celá od hlíny. Teď je to obzvlášť lahůdka – půl dne proprší a Buggy pak ťapká i po hlíně. Ale blátivá louže jí připadá odporná nebo co. Zásadně ji obchází. Klidně vyběhne do deště, lehne si do hlíny, ale ve špinavé louži nesmočí ani drápek. :)
Počasí si z nás tropí žerty, dešťová přeháňka střídá další, potom zase svítí sluníčko. Proto cvičíme hlavně v dílně, nebo se držíme co nejvíce u stěny domu. Buggy je šikovná, musím ji pochválit. :)
Buggy taky zkouší, co si může dovolit, začala mě považovat za moc bezva hračku ke kousání. Důrazně jsem jí vysvětlila, že mám jinou funkci, takže takhle to nepůjde. Buggy se to moc nelíbilo, ale vytrvala jsem, takže Buggy pochopila, jak se má ke mně chovat. :)
Buggy je živel. Neuvěřitelný. Nehledě na počasí lítá jako ďáblík a užívá si života. :)
Poté, co se Buggy proběhla za deště, jí zkrepatěla srst na hlavě. :D