Noc třicátá pátá, den třicátý šestý
Meteorologové měli bohužel pravdu, od brzkých ranních hodin panovalo velké vedro. Ráno jsme si s Buggy stihly chvilenku zacvičit, ale potom už se to nedalo. Všichni museli zalézt do stínu.
Buggy je vynalézavá a zvědavá, takže nakukuje do tašek a dívá se, co to v nich máme. Opět se mě dnes pokusila resuscitovat. J Zdálo se jí, že není úplně v pořádku, abych ležela, takže mě nejdřív pošlapala a potom oslintala. Když to nezabralo, ukradla mi polštář. :D
Buggy se taky dala do zkoumání osušky, hned si ji stáhla na zem a očichávala ji. J
Záhadně se zase ztratila kost z buvolí kůže. Nikdo, kromě Buggy neví, kde je. A Buggy si toto tajemství nechává pro sebe. Zkrátka stačí, abych setinu sekundy nedávala pozor, a kost je fuč. J
Nicméně den byl především ve znamení oslavy. Buggy slavila tři měsíce! Nachystala jsem jí rýžovo-masový dortík. J Soudě podle rychlosti, jakou v ní zmizel, jí chutnal. J Co by to bylo za oslavu bez girland, lampionů (bez svíček, samozřejmě) a párty čepiček. Na girlandy se Buggy se zájmem dívala. Ovšem lampiony v ní příliš důvěry nevzbuzovaly. Tudíž jsem vzala složené lampiony, pamlsky a nalákala Buggy, aby si ty papírové podivnosti očichala. Složený lampion jí nevadil, ale jakmile jsem ho začala rozkládat, tak ustoupila a chodila okolo něj. Popadla jsem nejmenší lampiony a začala to trénovat s nimi. Postupně jsme se propracovaly k tomu největšímu. Buggy je pak prostě ignorovala, protože jí je panička nedovolila kousat. J
Buggy jsme všichni popřáli, panička pro ni dostala dárečky a Buggy dort a pomazlení. Když jí trochu vytrávilo, vydali jsme se s naším kníračím sparing partnerem na procházku. Buggy si více a více zvyká na cizí pachy, pracujeme na tom, aby mě venku neignorovala. Každou procházku si umí naplno užít – běhá, skáče, vše očichává, válí se v trávě, nosí si šišky a popadaná jablka. J