Noc třicátá devátá, den čtyřicátý

Buggy mě ráno nadšeně vítala, málem mě povalila na zem. :D  Ne, že bych stála, dřepěla jsem, ale Buggy pěkně poporostla. :)

Buggy ako již tradičně lítala, tahaly jsme se o hadr, o boty a nakonec mi ukradla šňůrku z mikiny. :) Jakmile se Buggy trochu vydováděla, potrénovaly jsme poslušnost a vyhledávání pamlsků.

Buggy se projevuje jako dospělý pes – když jde někdo kolem ,zpozorní a je-li to nutné, tak si zavrčí a zaštěká. :)

Odpoledne nás čekalo očkování, takže jsem ji moc nekrmila, aby jí nebylo špatně. Buggy je suverénní, prostředí veteriny se nebojí, nakráčela tam jako mistr světa. :) Tentokrát tam byla paní doktorka, ale Buggy to z míry nevyvedlo. Dostala včelku a pochvalu, jak je hezká. Injekce jí nevadila, jenom se podívala, co se to děje. Vyzvedla jsem tabletku na odčervení. Bylo nutné Buggy zvážit. A můj bože – má 12,3 kg! Ta roste! :) Při placení očkování se mi pokoušela sežrat drobné. Asi z ní bude profesionální kasička. :) Další očkování nás čeká za tři týdny. Myslím, že se vzteklinou ještě počkám a nechám naočkovat psincový kašel – přece jenom už se chceme jet podívat na cvičák. :)

Cestou zpět jsme se stavili u našich známých. Buggy byla hodná, poslušná, očichala se s jejich psem, válela se v trávě, ochotně si vzala piškot, mazlila se. Jen slepice se jí nelíbily. Koukala na něj jak na televizi a když se jedna rozběhla proti plotu, Buggy raději o krok ustoupila. :D Ale pak zase sebrala odvahu.

Během jízdy Buggy sleduje krajinu za oknem, ale hlavně auta, která nás buďto míjí v protisměru, nebo ta, co nás předjíždí. :)