Noc třicátá, den třicátý první
Buggy si ráno dala lehkou snídani – bílý jogurt s ovesnými vločkami a mrkví. Nechala jsem ji hodinku odpočinout a vydaly jsme se na procházku. Nabraly jsme směr pošta, která nám fungovala jako mezi zastávka, na cestě do obchodu s textilem, kde jsem si byla objednat prostěradla. Buggy byla naprosto perfektní, celou cestu zvládla s přehledem! :) Začuchávala se, koukala na štěkající psy, pozorovala lidi, sledovala denní cvrkot. Zamilovala se do autobusů. Auta jsou taky vynikající, Buggy se za nimi otáčí, když jedou kolem, chtěla by se snad i rozběhnout, ale autobus je autobus. Je tak velký, majestátní – Buggy nemohla odtrhnout zrak.
Vesele si ťapkala, potkaly jsme pár lidí – někteří se Buggy líbí, nechá se pohladit, k jiným je velmi rezervovaná. Ale všechny bez výjimky si chce očichat. A velmi dobře jí dělá chvála. Lidi, se kterými jsme se daly do řeči o Buggy říkali, jak je krásná, jakou má lesklou srst,... Buggy vypadala jako filmová star se svými fanoušky :D.
Do obchodu zprvu nechtěla vejít, nějak jí to tam nevonělo, ale pak se nechala přemluvit, lehla si na zem k pultu a ohlodávala ho. Taky se zdravila s příchozími :)
Během procházky si Buggy z neoplocené předzahrádky jednoho domu „půjčila“ kus mulčovací kůry. :) A vydržela ji nést několik desítek metrů. :) Než ji ztratila.
Cestou zpátky, když jsme šly kolem domu střeženého jednou nervní fenou, se už Buggy fakt namíchla, že furt na ni držkuje, takže hodila ocas nahoru, postavila se do výstavního postoje a potom vyrazila k plotu, jakože si to s milou zlatou vyříká. :D Vůbec se nebála. Její nadšení jsem mírnila. :)
Počítala jsem to a celkem jsme ušly 1,7 km! A jako správná hospodyňka Buggy všechno donesla domů, takže sotva jsme vklouzly za vrata, už udělala loužičku. :) Však ona přijde na to, že vyvenčit se venku není špatné. :) Buggy byla unavená, bez řečí si šla odpočinout. A chrupala až do půl jedné.
Buggy tahala za smeták na háčku, takže jsem jí raději nabídla metličku. A hle, vzpomněla si na svého dávného kamaráda a zase si začala hrát.
Cvičíme sedni a lehni před psovodem, ale to jen úplně zlehounka, jde mi o tom, aby se koncentrovala na pamlsek, ať dělá, co dělá.
Jakmile Buggy něco chňapne, pevně to drží a dokonce už i vrčí. :)
Buggy mi proklouzla do domu – popadla boty, které našla na rohožce a vlekla je k botníku. To ti lidi neví, kam ty boty patří? :D