Noc třicátá čtvrtá, den třicátý pátý
Buggy na lavičku vyskočí i s botou v tlamě. To pak na mě jdou mdloby – mám strach, že se přizabije, musím ji pořád hlídat.
Buggy je neuvěřitelně hravá, ať si hraje s peškem nebo botou, neuvěřitelně si to užívá, válí se, hraje si jako kotě s klubíčkem.:) Dneska se snažila k aktivitě vyprovokovat žvýkací kost – vrčela na ni, štěkala, šťouchala do ní čenichem. Nakonec po ní skočila a odnesla si ji bokem, aby měla na žužlání klid. :)
Buggy byla opět jako prasátko. :) Dala jsem jí vaničku od tvarohu. Tu dokonale a se zápalem sobě vlastním umyla, byla celá bílá, zamatlaná a spokojená. :)
Nechala jsem se vyprovokovat ke hře – honila jsem Buggy, pak zas ona mě, hrály jsme si s botou a s hadrem. Je mnohem opatrnější. Pochopila, že panička se nekouše, jen jemně láskyplně oždibává. :)
Pokračujeme v poslušnosti, nic nového ještě dlouho nepřidám. Máme určitou sérii, kterou je třeba nejprve zvládnout, a pak se teprve pustit do něčeho nového. Ale pustily jsme se do pachového čtverce. Buggy předvedla chuť do čichání, jela jako vysavač. :) Když se nic nepokazí, myslím, že budeme pěkně stopovat.
Vyšly jsme si na procházku. Měly jsme druhý tým - Arnu a dědu. Buggy nadšeně svoji ovčáčí parťačku následovala. Holky pěkně ťapkaly, spořádaně – bez nadměrného muchlání a oslintávání. Buggy si poprvé prohlédla, jak cvičí velký pes, měla o všechno zájem – taky už by chtěla nosit balónek, který je odhozený na vzdálenost padesáti metrů. :) A taky se dívala, jak že se to štěká na povel. :) Začínám pracovat na tom, aby se na mě Buggy soustředila i venku – aspoň chvilinku. Buggy si hrála na průzkumníka – lezla do vzrostlé kukuřice. :)
Buggy jsem večer pěkně překvapila, když jsem za ní přišla s ručníkem na hlavě. Chvíli na mě koukala jako na zjevení, ale pak se ke mně rozběhla a ověřovala si, jestli jsem to vážně já.