Noc sedmnáctá, den osmnáctý
Buggy už svou pozornost obrátila výhradně k botám, nic jiného ji v dílně nezajímá. :D A pánská obuv u ní stále vede. Nedělá už kromě loužiček téměř žádný nepořádek.
Taky se jí velice líbí PET lahve. Ačkoli se na ně poprvé dívala s nedůvěrou, už je přijala za své a představují pro Buggy úžasnou hračku, která vydává senzační zvuky, dá se z ní uškubnout etiketa a je téměř nezničitelná. Buggy je tvoreček velice chytrý a vynalézavý, tudíž musíme z lahví sundavat víčka, jinak to Buggy udělá za nás, a pak hrozí, že by je spolka.
Dneska jsem u Buggy zažila zatím nejrychlejší proměna z hodného doktora Hyda na zlého pana Jekylla. Když jsem ji ráno byla „vysvobodit“ z dílny, hnala se ke mně, lísala se, olizovala mě a najednou raf! a už ochutnávala moje předloktí.
Více a více se oddává psím hrátkám s Arnou. Pak je celá uslintaná, špinavá a uhoněná, ale taky spokojená. Šťastně vypadají obě. :D
Buggy už zjevně dospěla k názoru, že je velká, takže už jde i k vratům, pokud má jít někdo kolem. :)
Je to vodomil. Aby si udělala improvizovaný bazének, neváhá vylít vodu z misky. Když je třeba, popadne misku do zubů, a aniž by vodu vylila si misku donese na to správné místo, kde ji teprve převrhne. :)
Buggy na mě taky s oblibou dohlíží, kontroluje co dělám a jestli to dělám dobře. :)
Vzhledem k tomu, že naposledy neměla Buggy bobek ideální konzistence, zrušila jsem ranní krupičku i tvaroh na svačinku. Dočasně. Krupička bude ale asi už jen tu a tam. Místo ní mi byl doporučen jogurt, kefír nebo podmáslí. :)
Buggy už je statečná a v kotci už skoro nebrble. :) Jen když je přes velká horka dlouho na zahradě, tak pak trochu v kotci protestuje.
Všimla jsem si, že má Buggy ranku ze spodu na bradě, což by sneslo ošetření. Buggy byla opačeného názoru, a byť jsme na ni byly dvě a s hračkou a v rukavicích, dal nám ten malý ďáblík pořádně zabrat. Ale bebíčko je vyčištěné. :)
Pokračujeme ve výcviku, trénujeme nošení obojku a Buggy sama trénuje hrabání. Do toho já jí nekecám. :)
Chodím jako Krakonoš přes kopce Krkonoš. Je to jediná šance, jak se přesunout z bodu A do bodu B, pokud nechci, aby se mi Buggy při každém kroku zahryzávala do nohavice. :)
Večer byl náročný. Ale nejvíce pro mě. Musela jsem nakrájet kuřecí srdíčka. Už ten smrad při vaření mi nedělal dobře, ale vzít je do ruky a krájet... Buggy připadala trpící panička pouze zábavná, a ochotně ochutnávala kousíčky masa.