Noc šedesátá třetí, den šedesátý čtvrtý

Ráno jsme si s Buggy zatrénovaly, zpřesňujeme soustředění na pamlsek a štěkání na povel. Jinak jedeme v naší sestavě, která nám teď nějakou dobu vydrží, jen budeme cviky zdokonalovat.

Odpoledne jsme s Buggy, Mooneym a rodiči vyrazili na výlet do parku v Čechách pod Kosířem. Buggy nechávala spousta psů i lidí chladnou. Nehnula ani brvou, když se k nám hnal kříženec pudla (bez náhubku!), jehož majitelé byli snad čtyři sta metrů daleko a neměli ho absolutně pod kontrolou. Zatímco já jsem byla na infarkt, stahovala Buggy za sebe, připravena ji bránit, Buggy v klidu sledovala, co se děje. Rázným „kšššc“ a výpadem vpřed jsem vetřelce odehnala a ještě si zanadávala. Ale Buggy je prostě balzám na nervy. Všechno ji zajímalo, rybníčkem počínaje a kachničkami konče. Buggy si oblíbila cyklisty.  Musím ji blíže seznámit s kolem a vysvětlit jí, že cyklisté nejsou kořist.

Využila jsem pěkného prostředí a upravené cestičky a zatrénovala si s Buggy i na výletě. J Buggy se nezalekla, předvedla všechno tak, jak jsem ji to naučila. Nové prostředí ji nerozhodilo, za což jsem moc a moc ráda.

V autě nám pak usnula únavou.