Noc šedesátá, den šedesátý první

Buggy opravdu svědomitě hlídá naše auto. Když se celá rodina zapojila do úklidu, dohlížela kdo co dělá a lezla každému po zádech.

Kost se zpod auta přesunula záhadně do dílny. Nevím, kdy to Buggy stihla. Nicméně kost už byla tak rozcumlaná, že by bylo nebezpečné ji Buggy nechat, takže jsem kostičku prohnala komínem. No jo, asi bude lepší koupit Buggy kloubovou kost. Hodně muziky za málo peněz.

Buggy se snažila nakukovat i do kufru auta a lézt i dovnitř vozu. Bylo jí to zakázáno. Buggy se trochu naštvala a zkusila to znovu.  Ale byla jsem neoblomná.

Opět jsme si zatrénovaly, cvičíme povel „štěkej“ – Buggy se vždycky snaží co nejlépe naladit, aby pěkně splnila požadavek.  Je při tom roztomilá. Občas se to nezadaří podle jejích představ, takže pak mě ve vzteku tahá za kalhoty.

Buggy se nějak přestal líbit koš na dřevo. Když je plný, tak je to v pořádku, protože skrývá hračky, ale jakmile je prázdný, tak s ním lze hýbat a pak vydává divné zvuky. Vzala jsem pamlsky a Buggy ke koši nalákala. Ať se za potvora na dřevo pohybuje kam chce, ale směrem k Buggy ne – to se jí nelíbí.