Noc patnáctá, den šesnáctý
Ráno jsme v Buginině boudě se na koberci objevily podivné páchnoucí skvrny. Kotec byl zavřený a Buggy spala v dílně. Divné. I přes snahu koberec vyčistit, se to napodařilo, Buggy koberec vztekle párala, takže jsem raději ustřihla zbrusu nový kousek. Snad bude Buggy spokojená, i když v boudě jsem ji ještě neviděla. :D
Ztracená kost ze včerejška se našla. Buggy ji sama přinesla. Netuším, kde ji schovala. Od hlíny ani moc nebyla, tak nevím, jestli si ji zahrabala či co. Každopádně Buggy dostala novou kost i dohled, aby se zase ta dobrůtka někam nevytratila. Třeba má nožičky a Buggy uteče :D.
Z Buggy se stává žralok, piraňa už je slabé slovo, hryže všechno a všechny v dosahu. Musíme ji krotit.
Buggy si doslovo užívá hry s Arnou, byť ji ovčačka občas "trochu" prožene, připlácne tlapu nebo oslintá. Ale baví je to obě. Ohromě. Hlavně že jsou spokojené.
Když měla Arna odjet na cvičák, Buggy chtěla jet taky. Koukala na mě, potom na Arnu a na uto a nechápala, proč jako nejdeme. Nepodařilo se mi jí vysvětlit, že já jdu do práce a ona je zatím moc malá. Urazila se a deset minut se se mnou nebavila.
Buggy se už umí pěkně zařadit k noze, jen občas se nějak zamyslí, a po dokončené cviku se prostě sebere a odejde. Neuvěřitelné, že existují zajímavější věci než panička. :D
Když se Buggy usměje, nevěstí to nic dobrého. Ne že bych chtěla apatického depresivního psa, ale asi tak setinu sekundy potom, co Buggy vykouzlí "úsměv", následuje kousnutí. Aspoň víme, na čem jsme. :)