Noc padesátá první, den padesátý druhý
V pondělí jsem se pustila do natírání plotu. Samozřejmě za asistence Buggy, která mě kontroluje. Občas mi chňapne po štětci, snaží se ho chytit, krade mi rukavice. Nespokojí se ale jen s jednou. Jakmile si s ní dostatečně vyhraje, přijde si i pro tu druhou. Co by taky dělala s jednou rukavicí, že... :D
Bylo poměrně vedro, přesto měla Buggy plné tlapky práce. Nejprve si vyžádala tvrdý chleba, potom objevila rohlík, kterým Arna opovrhla. A tak z něj nadělala strouhanku. :)
Buggy není úplně mazel, stačí jí moje přítomnost. Lehla si mi pod lehátko a usnula. :)
Obě holky dostaly syrovou kloubovou kost. Arna ji vyplivla a šla zahrabat. (strašná sranda pak omývat kost v kýblu :)) Buggy si syrovou kost nejdříve nedůvěřivě prohlížela, ale pak se do ní odhodlaně pustila. Je to zkrátka něco jiného, než už kost dostat uvařenou.
Buggy se baví tím, že mi sundává ponožky. Nezničí je, stáhne mi je z nohy a žužlá. Pak je nechá být. Když jí je vezmu, okamžitě zahájí protiútok a chce ponožky zpět. :)
Nově jsem zařadila povel „vstaň“. Buggy to pochopila, nikam nepopolízá, pěkně následuje pamlsek.
Buggy už hlídá. Opravdu. Večer mě vyděsil „přízrak“ za vraty. Ozval se úder do vrat. Ale nebylo slyšet kroky, ani kočka to nemohla být. Buggy vrčela a vrčela. Šla jsem se podívat. Nic jsem neobjevila. To by mě zajímalo, co to bylo.