Noc padesátá čtvrtá, den padesátý pátý

Ve čtvrtek jsem byla celý den v práci. Chybou bylo, že jsem Buggy nenahlásila kam jdu a kdy se vrátím, tudíž mě hledala, v rozrušení odmítla i snídani a byla smutná. Příště ji pustím, než odejdu a pořádně se s ní pomazlím a vše jí vysvětlím. Buggy dokonce vlezla i ke mně do pokoje, předníma packama se opřela o postel a zjišťovala, jestli jsem náhodou nezaspala. Následně se zjevila i v kuchyni a ověřovala si, že nejsem nikde schovaná. A když přišla po schodech nahoru, tak to zvládla i dolů. Holka šikovná. Ale bylo to naposledy – aby si nenamáhala kostru ve vývinu.

Večer na mě byla trochu naštvaná, jen se nechala pohladit, pak jakoby si uvědomila, že má dělat uraženou, a odkráčela.

Večer jsme si stihly zatrénovat. Bylo to perfektní. :) Byla jsem moc spokojená, Buggy se tvářila, že ji to taky těší. Jsem ráda, že se z nás stává dobře sehraný tým.