Noc osmnáctá, den devatenáctý
U Buggy i nadále vedou boty. :)
Navíc se seznamovala se železnou lopatkou. Úžasné – po chvilkovém zkoumání a nedůvěře vyzvala pancéřovaného nepřítele na souboj. Zbabělec se ani nepohnul, tak do něj musela Buggy šťouchat, aby se vůbec rozpohyboval. Ale moc legrace s ním nebylo, tudíž Buggy brzy omrzel.
Zjistila jsem, že ji konečně dokážu trochu uklidnit, když se vzteká. Hladím jí na bříšku, šeptám a šišlám. A vypadám u toho jako pitomec. :D Asi bude trochu zvláštní, až budu čtyřicetikilové potvoře říkat pupíčku. :D Mi to nevadí a Buggy taky ne. No, trochu, když už to překračuje mez. To se na mě dívá jak na blázna.
Zalévala jsem kytky v závěsném květináči a voda protékala dnem. A shodou okolností kapala na Buggy. Přímo na hlavu. První dávku přešla se stoickým klidem, potom se už ale vztekle dívala na květináč a pak už mě rovnou kousla. Tak, je to moje vina! :)
Na podlaze objevila zaschlé kapky barvy. Snaží se je sežrat. Nevím proč. Hrabe (ne že by na betoně mohla uspět), funí a vrčí. Marně.
K nošení misky s vodou přidala další level. Prostě tu vodu vylije na nás. Fakt sranda. Nelžu. Přinese tu misku a obsah nám vychrstne na nohy. Žůžo.
Když si nemůže nonstop hrát s Arnou, tak jí aspoň k brance dotáhne hadr a každá pak cupuje jeden jeho konec. Až z hadru nic nezbude. Teda jenom cucky. Potom už Buggy byla unavená a otočila se k Arně zadkem. Nevadí, Arna si ji přitáhla za ocas. Aniž by jí ublížila aBuggy kvikla. :)
Štěkáme na sebe. Někdy máme prostě potřebu svůj názor vyjádřit pěkně nahlas. Nevím, co její vrr, haf, vrrr znamená, ale šla jsem na to stejně a vrčela jsem. :)
Když mi ukradne botu, mlátí mě s ní, nebo mlátí čímkoli do stolu. A je spokojená.
Byly jsme v zahradě a viděly známé se psem. Buggy je prostě hvězda, která vše jen pozoruje, nasává pachy a zachovává dekorum.
Bavili jsme se o tom, co bude k večeři, a já z legrace prohlásila, že si upečeme Buggy. Dala jsem si ji na klín a chytla jí packy, abych ukázala, jak ji dáme na rožeň. Vysloužila jsem si kousnutí. Ok. Blbá sranda. :D