Noc osmá, den devátý
Buggy jsem budila v půl sedmé ráno a připravila jí krupičku. Ať má poránu něco teplého do bříška. :) Buggy se po jídle na chvilku zklidní, ale pak je to zase ten malý ďáblík, který lítá ze strany na stranu, od jednoho k druhému, všechno očichává, okusuje, se vším se musí seznámit.
Buggy si zamilovala boty.Prostě není nic lepšího, než vyzout člověka a ukořistit si botu. Senzace. :) Takže já ji pak volám, vyměním botu za pamlsek, ale Buggy ukradne obuv zase někomu jinému, nebo mě prostě rafne do kotníku.
Začíná vrtět ocáskem, když mě vidí :) a pak nastupuje náš rituál-vezmu ji do náruče, pohladím ji, ona mi olízne tvář a šup do víru her.
V těchto parných dnech nedávám Buggy přes poledne do kotce, aby se tam neuvařila. Raději ji vezmu na zahradu, kde si může lehnout do trávy nebo se jít zchladit do garáže. Na Buggy je dost vedro, rychleji spotřebuje energii a pak spíše polehává, ale nespí - to si nemůže dovolit, protože musí u všeho být, nic jí nesmí uniknout.
Ten můj malý chlupatý vodomil na sebe nepřestává vylévat vodu. :) Je večně mokrá jako myš a ještě si jde potom lehnout do hlíny. Musím ji odchytit a vytřít. Má úžasnou srst - stačí jo parkrát přejet ručníkem a je suchá.
Buggy si libuje v hrabání. A protože je to chytrá holka, tak si vyhrabe mělký dolík a v něm se chladí. Ne, že by tam bůhví jak dlouho vydržela, má přece na práci spoustu věcí, ale čas od času si do své odpočívárny zaskočí. Je legrační porozovat Buggy, když hrabe vsedě. Zkrátka je jí takové horko, že se nehodlá namáhat pohyby navíc. :)
Buggy se také seznamovala s igelitovým pytlíkem. Ten šustivý zvuk se jí moc nelíbil. (Přitom s aluminiovým stínítkem na sklo auta si rozumí, nevadí jí ani povrch a ni odlesky.)Přistupovala k té podivné věci s nedůvěrou, obcházela ji ze všech stran a snažila se ji očichat - zašustění ji ale vždycky donutilo couvnout. Vzala jsem tedy pytlík do jedné ruky, pamlsky do druhé a přiměla Buggy se k pytlíku přiblížit. Teď už Buggy pytlík a jeho šustění vůbec neřeší - ví, o co se jedná a nehodlá tomu věnovat více pozornosti. :)
Tvrdší oříšek představovalo korýtko, ve kterém dostávají zobání slepice. Spousta neznámých pachů, prapodivný tvar. Buggy se rozhodla, že se bude dívat z dálky a postupně se bude k dřevěnému vetřelci přibližovat. Ale ani pamlsky moc nepomohly, jakoby ji ten slepičí pach při každém pokusu jít o krok blíž praštil do čenichu a Buggy se zarazila. Dodala jsem jí svým hlazením odvahu, takže jsme po chvilce společnými silami zdolaly i tohoto nepřítele. :)
Buggy je jako Jekyll a Hyde. Když se probudí, nebo když je po jídle, tak je hodňoučká, nekouše, mazlí se. Ovšem jakmile se pustí do divočení, hraje si, tak bez milosti kouše, nemá na nic čas, nechce se pochovat, nic. :)