Noc jedenáctá, den dvanáctý
Jako již tradičně jsem i tentokrát hned po ránu uklízela noviny. Nevím, proč to ta Buggy čte, když ji to vždycky tak rozčílí, že je roztrhá. :D Ale Buginčino vrtění ocáskem mi to vynahradí.
Ráno Buggy opět posnídala krupičku a rozhodla se, že by si dala ještě zákusek, takže mi začala ohlodávat kotníky. To jsem jí samozřejmě zakázala a raději jsem jí místo své nohy nabídla metličku. Chvíli si s ní pěkně hrála a pak...se mi zatmělo před očima - Buggy s oblibou svou kořist popadne, nosí jí a třepe s ní, no a Buggy jak tak mlátlila s tou metličkou, tak se strefila přímo do mého kotníku. Au! Ježiš, nikdy bych neřekla, že do toho dokáže Buggy dát tolik síly...
Buggy se zdála spokojená a když jsem ji šla v devět uložit, aby si odpočinula, tak chrupala až do dvanácti a to jsem ji vlastně svým příchodem vzbudila. Panička je chromá, doškrábaná, ale co, hlavní je, že Buggy je spokojená :D.
Chudinka Buggy je bez metličky. Arna metličku ukradla, a zjevně usoudila, že když ji nemůže mít ona, tak nikdo, tudíž metličku rozkousla. Metlička to více méně přežila, odpadl kus dřeva na boku.Raději už Buggy smetáček nedávám, protože se bojím, aby se o hranu neporanila, nebo nesežrala štětiny, které v jednom místě drží jenom silou vůle.
Když zrovna Buggy nelítá, nekouše nebo nevymýšlí lumpárny, tak zahradničí, pleje trávník, trhá bylinky - petrželka jí moc nejede, takže se ji spíš snaží vyprovokovat k nějaké aktivitě. Marně. :D
Buggy byla bez dopolední svačinky a oběd dostala o tři čtvrtě na jednu - to aby neměla hlad, ale cestu na veterinu zvládla bez nevolnosti.
Začala jsem chystat koš na přepravu, vystlala jsem ho dekou. Buggy sledovala mé počínání, pak začala koš očichávat a vždycky na mě koukla. Že by si pamatovala, že jsme si ji v tom koši odváželi domů?
O čtvrt na šest jsme Buggy naložili a vydali se na očkování. Buggy cestu tam i zpět zvládla naprosto bez problémů (jen se mi zdálo, že cestou tam se jí dělalo trochu špatně), byla v klidu, očichávala auto, vykukovala z koše. A v ordinaci se chovala taky výborně. Nebyla otravně zvědavá, rozhlížela se po ordinaci, očichala si pana veterináře, trpělivě čekala, zatímci jsme vedli rozhovor na téma očkování, odčervení, čipování a kloubní výživa. Pan veterinář píchl včelky DHPPi + Lepto, Buggy se jen otočila, co že jí to tam dělá, jinak nehnula ani brvou. :D Potom jsme Buggy zvážili - kvůli tabletce na odčervení. Bála jsem se, aby z té váhy neutíkala, ale Buggy jen udělala krůček kupředu a pak zůstala stát. Zkrátka pacient snů! A hádejte kolik Buggy váží? 7 kilo! Myslela jsem, že má tak pět, šest. Ale podle pana doktora má Buggy ideální váhu a to je hlavní.
Takže dorazíme zase za měsíc na přeočkování, za čtrnáct dní budeme odčervovat, Buggy také začne dostávat kloubní výživu. Na další návštěvě se musím domluvit ohledně očkování proti lymské borelióze, koronaviróze a psincovému kašli. Buggy by si měla za ten měsíc plně zvyknout na obojek, takže by mohla dostat antiparazitní, aniž bych se bála, že si ho třeba sundá a ožužlá. Taky doufám, že se nám podaří Buggy očipovat bez větších problémů, snad. Ale nemůžu dopustit, abychom měly pak problémy třeba na svodu nebo výstavě kvůli špatně čitelnému tetování. Musíme to prostě vyřešit. A stejně bude Buggy potřebovat petpas. Navíc bude v databázi, kdyby se nedejbože ztratila.
Uf, těším se, až budeme mít ty procedury za sebou.
Buggy nás začíná mít opravdu ráda, dožaduje se pozornosti a nějaké aktivity. Toho jsem využila popadla pamlsek a zlehoučka ji začala učit něco nového. Takže kromě přivolání a povelu "Fuj" učím Buggy ještě jít k noze, lehnout si u nohy, vydržet kousínek jít u nohy a obraty na místě vpravo a vlevo. Cvičím jen tehdy, když vidím, že je Buggy správně naladěná, a vždy jen maličkou chvilku. Je pro mě důležité, že se zlepšuje ve svém soustředění. Za den si celou sestavu třeba zopakujeme třikrát nebo čyřikrát, podle nálady. :D Hlavně aby to Buggy bavilo.
Buggy se mi po tom očkování zdála trochu víc unavená, než pro ni bývá k večeru obvyklé. Snad očkování bude dobře snášet.