Noc dvacátá třetí, den dvacátý čtvrtý
Buggy se hned po ránu seznámila s včelkou. Měla jsem strach, aby to moje zlobidlo zvědavé ještě nedostalo žihadlo, protože na tvorečka z hmyzí říše doráželo opravdu důkladně. Nicméně včela se po jednom přemetu na zemi, poté, co ji tam Buggy srazila, prostě zvedla a odletěla.
Byl čas Buggy odčervit. Při návštěvě veteriny jsem zakoupila tabletku, takže jsem měla vše připravené. Ještě jsem si k ruce vzala misku s vodou a pamlsky a pak jsem odchytla toho malého ďábla. Posadila jsem Buggy, klekla si za ni, namočila tabletku, otevřela tlamu a šup tam s práškem. A zavřít! Buggy se to ani za mák nelíbilo, kroutila se jako žížala. Pak se uklidnila. Myslela jsem, že už prášek polkla – a ne, chytře si ho jazykem zašprtala mezi dásně a pysky. Takže znovu. Opakoval se tentýž scénář. Buggy ještě tabletu vyplivla. Nicméně napotřetí, to už jsem byla fakt naštvaná, se to nakonec podařilo. Buggy byla ještě vzteklejší než já, a uražená až hrůza. Jak jí to jenom mohla panička provést...
Potom byla skoro celý den protivná, štěkala na mě, naschvál rozlívala vodu – to už netekla jenom ona, ale i moje nervy. Vychrstla na podlahu i čaj, který jsem jí dávala, protože divně čůrala – neustále dělala loužičky o pár kapkách.
Opět se ženili čerti, počasí děs – šla jsem zase Buggy zachraňovat, aby se nebála. Tentokrát jsem ji celou zabalila do deky – i s hlavou a odnesla domů. Buggy ale bouřka neděsí.
Pak Buggy lítala venku, já ji občas zkontrolovala, a najednou zmizela. To byl šok! Volala jsem, Buggy nikde. Našla jsem ji, jak čučí přes plot na slepice, zcela paralyzovaná pohledem na ty hrabavé ptáky. :D
K večeru už byl výsledek odčervení. Jedna červí potvora. Hlavně, že jsme v přijatelné červíkovské normě.
Cvičíme – byť doma nebo v dílně, protože prší. Buggy déšť nevadí, mně jo.
Buggy má slabost pro šperky – chovala jsem ji a ona chňap! a už držela v zubech moji zlatou náušnici. Díky bohu to přežila Buggy, moje ucho i náušnice.