Noc dvacátá šestá, den dvacátý sedmý
Buggy přes noc objevila kanady a stáhla si je pěkně k sobě. Botám není téměř nic – až na okousanou špičku :). Budu muset Buggy vysvětlit, že o boty se pečuje.
Svoji vášeň pro kousání obrátila i proti dřevěnému špalku. Tomu nijak výrazně neublížila - je to tvrdé dřevo, takže Buggy si mohla hryzat, jak chtěla. :D Navíc bez třísek.
Buggy si našla nového nepřítele – a sice moji nohu v ponožce. Nevím, jestli ji vadí ta noha, ponožka, nebo zelená barva, nicméně štěkala, vrčela a nespokojeně se na moji končetinu dívala. :D
I dnes jsme trénovaly, ostatně tak jako každý den. Už se stává jen zřídka, že by se Buggy po splnění cviku sebrala a odešla. :)
Dostaly jsme požehnání od jedné paní, se kterou se známe. :) Buggy cizí lidé nevadí, vůbec se nebojí, neváhá si je očichat. Taky dává najevo, jak má svou lidskou rodinu ráda. Hraje si na nevinného andílka. Jen co se ale zavřou dveře, promění se v piraňu. Ale netvrdím, že nás piraňa nemá ráda. :D
Doufám, že z Buggy nebude alkoholik :) Ať pijeme pivo nebo víno, živě se o ten nápoj zajímá, natahuje se na stůl a chtěla by ochutnat. :) Žádné takové!! :D
Buggy se mě vždycky snaží vyprovokovat ke hře. Není špatné jejímu naléhání podlehnout – vrčíme, štěkáme, honíme se a Buggy pak odpočívá a dá na chvilku pokoj. :) A vlastně potom i líp spí. :)