Noc dvacátá sedmá, den svacátý osmý
Buggy byla ráno táááák hrozně ráda, že mě vidí :). Přes noc se jí podařilo ohryzat špičku od druhé kanady. Jsem zvědavá, kdo se teď odváží a v těch botách někam půjde. Buggy udělala fakt stylovou úpravu. :)
Buggy jsem k snídani dala tvaroh s ovesnými vločkami a mrkví. Čekala jsem, než se to trochu „orazí“, ať to není z ledničky tak studené. Buggy se na mě hladově koukala. Dala jsem jí alepoň prázdnou vaničku od tvarohu. Buggy se na ni vrhla, dokonale ji vyčistila, až měla špinavý nejen čumáček, ale i špičky uší. :)Myslím, že jí ouška trochu povyrostla, takže vzhledem k tomu, že se protáhla do délky, tak má doma černo-tříslového jezevčíka s rotvajleřím úsměvem. :D
Buggy už se podařilo otevřít síť, která kryje vchod do domu. Kontrolovala jsem Buggy z balkonu, když najednou zmizela – vykloním se a vidím, jak sedí mezi zavřenými dveřmi do domu a sítí. V myslitelské pozici. Zjevně přemýšlela, jak se tam dostala a co bude dělat. Šla jsem ji vysvobodit. :D
Záhy byla Buggy opět za sítí. A moji pomoc už nepotřebovala – prostě se odrazila a proti síti skočila. Magnet, který drží rám sítě na futrech snadno povolil, a Buggy už byla venku. :)
Odpoledne jsem se dala do vaření kuřecích odřezků na pamlsky – Buggy na mě dohlížela – abych snad neujídala, nebo co :)
Buggy si předními packami bez okolků vleze na stůl a dívá se, co je tam pěkného. Taky jsem si na lavičce četla, když se najednou Buggy zjevila vedle mě a čučela mi do časopisu. Asi fakt umí číst. :D
Buggy začala hlídat. Opravdicky. Seděla jsem venku, když se najednou ozvalo hluboké zaštěkání, zarazila jsem se. Tohle přece není Arna. Pak mi došlo, že se zvuk linul zpod stolu. Byla to Buggy! Ležela jako sfinga, koukala nespokojeně na vrata, vrásky na čele a vrčela. Až z hrdla. Žádné mazlivé brumlání.
Nevím, jak to Buggy dokázala, ale sundala ze stojanu mop. Chudák! Přežil, ale vytrhla mu snad deset třásní. :D
Celou vesnicí se nesla hlasitá hudba z hospodské párty. Měla jsem strach, aby nebyla Buggy vyděšená. Mé obavy byly naprosto zbytečné, Buggy se jen rozhlížela po zdroji a pak si hudby prostě přestala všímat – hrála si, večeřela i odpočívala, jako by se nic nedělo.
Rozhodla jsem se, že povečeřím venku. Nachystala jsem si chuťovky s klobásou. Buggy se mi pokusila maso vyškrábnout z pusy. Zeptala jsem se jí, jestli jí snad kradu já jídlo. Vítězoslavně se na mě usmívala. Ano, já jí jídlo kradu – oslovím ji a vezmu jí misku, kterou pak zase i se žrádlem vrátím. Já ti dám klobásu... :D