Noc dvacátá první, den dvacátý druhý

Na víkend přijeli rodiče – Buggy z nich zase byla hotová – zkrátka jsou neokoukaní a neokousaní – paráda :). Buggy nestydatě využívá, toho, že se na malinké štěňátko tak těší, a pak je pěkně ždímá, nedá jim pokoj, vyžaduje, aby si s ní pořádně pohráli

Malujeme pokoj. Buggy se nepozorovaně a bleskurychle protlačila dovnitř, takže teď funguje jako dozor. Dozor, který má špinavé packy od barvy a stříkance na zádech. Zdá se, že jí to nevadí, právě naopak. Hlavně, že může být v centru dění.

Boty u ní stále hrají prim. Vypadá to, že tahle vášeň ji jen tak neopustí. Krade boty nám všem, snaží se rozšířit si svoji sbírku. Pak botama mlátí sebe i nás, roznáší je všude možně, až je skoro nadlidský úkol je najít a spárovat.

Je podezřele přítulná a mazlivá. Že by taky chtěla vymalovat kotec?

Opět jsme byly na procházce. Je mnohem odvážnější, ušla už pěkný kus cesty. Když jsme procházely kolem dvou sousedících domků, vyletěl k plotu nejdříve jeden pes a posléze u sousedů druhý. Bafla jsem Buggy do náruče, protože psi byli opravdu agresivní. Buggy je s ledovým klidem sledovala, v duchu hesla „Když se dva perou, třetí se směje“ – fakt- t dva psi se nakonec přes plot málem sežrali a Buggy vykouzlila na ksichtíku svůj typický úsměv. :)

Chodí spát bez řečí. Daří se mi ji utahat, takže je vlastně ráda, že má klid.