Noc dvacátá osmá, den dvacátý devátý
Buggy ráno posnídala bílý jogurt, který jí opravdu chutnal. :) Jenom bylo slyšet mlaskání a šoupání misky po podlaze.
Taťka si oblékl outdoorové kalhoty s visícími kšandami, kterým Buggy prostě nemohla odolat. :D
Vařili jsme ledvinky, aby bylo čím krmit a co dávat jako pamlsky. Buggy z nás opět nespustila oči. Co kdyby náhodou... Buggy průběžně ochutnávala. Mně se aspoň nezvedal žaludek. Děsím se dne, až přijde řada na kuřecí srdce. Fuj. Ale Buggy je jiného názoru.
Buggy se rozdováděla, nevěděla roupama coby. Válela sudy, pokoušela se o kotoul. :) Bylo děsné vedro, Buggy sice největší hic strávila zalezlá v dílně, ale jinak byla k nezastavení. Když si zrovna lehla a dala si pauzu, rozhodla jsem se, že ji zkusím vyčesat. Všimla jsem si totiž, že pouští jemné chlupy – zjevně jak se jí mění srst. Vyzbrojila jsem se měkkým gumovým kartáčem na ruku a pamlsky. Čekala jsem ledasco – snahu mi kartáč vzít, útěk, odmítání se nechat česat – ale že si bude Buggy proceduru vyloženě užívat, že se mi pěkně vyvalí a bude vyžadovat vyčesání chlupů na bříšku a masáž, tak to fakt ne. :)
Buggy se protáhla do délky. Prý. Tvrdí rodiče. To já nevím, mám ji na očích každý den. Ale je těžší. Za chvíli už ji neunesu. :)
Kouše na povel. :) Taťka z legrace pronesl něco o tom, že jsem si pořídila psa, který se tak divně tlemí, takže jsem reagovala : „Buggy, neposlouchej ho, klidně ho kousni.“ :) A shodou náhod mu zrovna šla po tričku. :)
Večer jsme bouchli šampus, abychom zapili nový pokoj. Buggy se špuntu zmocnila a už se ho nechtěla vzdát, brala ho jako super kamaráda. :)