Noc dvacátá, den dvacátý první
Buggy se projevuje jako typická ženská – hromadí boty. :D Ráda se jimi obklopuje, leží v nich a cumlá je.
Taky vyrábí louže, protože slovem loužička se to nazvat nedá. :)
Je trochu mazlivější, ale musí mít náladu, jinak brblá a nechce se chovat ani nechat hladit
S oblibou ožírá nohy zahradními nábytku. Jakmile je okřiknu, dělá, že ona nic, že to jí ten nábytek sám skočil do tlamy a nutil ji k ohryzávání.
Fascinují ji igelitky. Bezvadně šustí, „utíkají“ jí ve větru, konečně trochu pohyblivá hračka. :)
Dál nosí misku s vodou a polívá nás. Nespatřuju na tom nic vtipného. Na rozdíl od Buggy.
Všechno, co najde, jde poctivě ukázat Arně. A pak se vrací celá oslintaná.
Začíná chápat, že na „hledej“ má dát čenich k zemi a čmuchat a že po nalezení 1 pamlsku to má opakovat.
Cvičíme i s obojkem, aby si zvykala.
Z Buggy zjevně bude zahradnice, protože nosí konvičku s vodou. Spíš konev. Ale nic nevylije, dokud sama nechce.
Byly jsme na procházce. Je moc statečná, ostatní psů se nebojí, jen na ně tak fascinovaně zírá, že kdybych ji tam nechala, tak bych ji při zpáteční cestě našla na stejném místě. :) Došly jsme zase o kousek dál. Není nad to mít psího sparing partnera, kterého může Buggy sledovat.
Když je Buggy v ráži a rozštěká se, hrozíme jí prstem, aby si zvykala na povel „štěkej“. Jde jí to. Jen doufám, že mě i za pár měsíců nebude zbavovat bot a štěkat u toho.