Noc devátá, den desátý
Buggy byla večer tak unavená, že málem usínala i vestoje. Vzala jsem ji do náruče a odnesla do pelíšku v dílně. Ani neprotestovala, že je tam zavřená, hned usnula.
Ráno, když jsem Buggy poustěla, jsem dospěla k názoru, že to moje chytré rotvajleří mimčo zjevně umí číst. Buggy totiž našla v jednom z regálů noviny, roznosila je po podlaze, část jich roztrhala a na zbytku ležela. Odmítla mi ale sdělit, co zajímavého se dozvěděla. :D
Opět jsem Buggy k snídani udělala krupičku. A konečně se mi ji podařilo vyladit tak, že Buggy celou porci bez mrknutí oka spořádala. :D
Pro Buggy to byl den s obrovskou spoustou nových zážitků a podnětů. Seznamovala se třeba se skládací židličkou. Nejprve se lekla toho zvuku, když jsme židličku složili, ale Buggy má statečné srdíčko, takže jsme spolu nejistotu překonaly a Buggy už nechává židlička chladnou, bezproblémů kolem ní chodí. Poněkud problematičtější bylo setkání s plechovým kbelíkem. Divně duní, je to velké. Fuj! Buggy si kyblík prohlížela, zkoumala ho a stále se odhodlávala k němu přiblížit. Vždy udělala jen malinký krůček kupředu. Vzala jsem pamlsky, hladila ji a nechala Buggy, ať si kbelík sama očichá, k ničemu jsem ji nenutila. A slavily jsme s Buggy úspěch. Buggy si kbelík očichala, ale moc se jí nelíbil, takže z nich žádní kamarádi nebudou.
Ovšem pošťačky, která nám přinesla dopis, se Buggy nebála ani náhodou. Nejprve ztuhla a dívala se, kdo to k nám přišel, pak se ale vydala tomu novému člověku naproti. :) Je to prostě moje šikulka.
Když jsem venku, chodím bosa. Buggy totiž připadá ohromně zábavné krást mi boty. Myslela jsem si, že na ni vyzraju, když si místo nazouváků vezmu tenisky, ale Buggy prostě nic nezastaví. Tenisky mi z nohy stáhnout nedokáže, tudíž mi alespoň rozšněruje tkaničky, tahá za ně a hryže mě do kotníků. Senzační! :)
Buggy si dobře zvyká na kotec, je zezačátku si prostě pobrblá. Už ani nereaguje na příšerný řev od sousedů. Asi si myslí svoje.
Buggy vždycky zpozorní, když jde někdo kolem, dokonce se už vydává k vratům, aby si mohla procházejícího lépe očichat. Na ovčačku Arnu v rámci her vrčí, laškovně na ni štěká a nezdráhá se jí utéct.
Buggy ke mně přiběhne poměrně nadšeně, už jsem omezila intenzitu přivolávání, ať ji tím neznechutím. Pamlskem ji pěkně navedu k noze a pak ještě uděláme pár krůčků.
Buggy si už téměř zvykla na obojek, skoro jí nevadí - drbe se minimálně. Myslím, že bychom mohly vyrazit na nějakou pidi procházečku. Jen aby vylezla ven a viděla zase něco nového.
Večer Buggy přichystal ještě jeden zážitek. Motorku. Všechno by se Buggy líbilo, jen to přední kolo se jí nějak nepozdávalo. Chodila sem a tam, koukala na ten pekelný stroj a pak na mě. Vzala jsem kousek masíčka a Buggy se už jako zkušený průzkumník vydala k motorce. Nic to nebylo! :)