Noc desátá, den jedenáctý
Buggy jde na kutě už téměř bez protestů, ale dává mi to víc a víc práce ji utahat. Ale jakmile se unaví, stačí jí do pelechu hodit pamlsek, pohladit ji a pak se tiše vypařit. Buggy si opět četla noviny - byly roztahané po celé podlaze a část byla roztrhaná. Zjevně se Buggy nelíbily zprávy, které si přečetla. :D
Den jsme zahájily tradiční krupičkou, kterou Buggy celou zbaštila a po chvilce klidu začala s lumpárnami. Kouše vše, co se jí dostane pod zub, včetně mé nohy, takže tu malou ďáblici musím usměrňovat - že mi bere boty z nohou mi nevadí, ale že se mi s oblibou zakousne do nártu...
Buggy je jakoby na pružinku, chvilenku leží, něco pozoruje, když vtom najednou - fííííí a vystřelí kupředu. Má obrovskou radost z pohybu. Těší ji jen tak běhat a zkoumat okolí.
Buggy hrubne srst - je to prostě velká holka. Jen na krku, hrudi a tlapkách má to štěněcí chmýří, jinak celý hřbet má už jako dospělák. Taky jí začínají vypadávat bílé chloupky, které jí tu a tam rostly na prsou.
Přišla k nám návštěva. Čekala jsem, jak se Buggy zachová. Ale to moje stvoření umí velmi dobře vycítit, jaké panují emoce, takže k vítanému hostovi běžela a nechala se pohladit. Dokonce ho poté zapojila do svých her.
Ačkoli až do dvou hodin odpoledne svítilo sluníčko, najednou se zatáhlo a začal foukat velmi silný vítr. Ozval se zvuk hromu. A jéje, bouřka. Nechtěla jsem, aby byla Buggy sama, když má přijít takové psí počasí, a nebála se, takže jsem ji přestěhovala do domu, abych jí byla na blízku. Buggy se sice na chvíli zabavila - rdousila svého pískacího krocana, ale potom očichávala dveře a chtěla jít ven. S obavami jsem ji tedy vzala a šlo se. Hřmělo, blýskalo se, ale Buggy se prostě v klidu venčila. Začaly padat první kapky a já zavelela k návratu do domu. Vypadalo to, že budou padat trakaře. Buggy to nevadilo. Navíc se za okamžik vyjasnilo a z bouřky nic nebylo. Buggy je prostě kliďas.
Neustále mě překvapuje rotvajleří povaha. Buggy si mě na krátký čas vyžádá, abych si s ní hrála, ale pak už to zvládne sama. Nechce se nějak moc chovat, jen tu a tam podrbat na bříšku. A svou náklonnost mi dává najevo tím, že si mi lehne k nohám, položí mi na nárty hlavu a odpočívá.
Největší dobrodružství čekala Buggy večer. Rozhodla jsem se, že když už půjdeme doprovodit návštěvu k autu, vezmu Buggy s sebou. Dala jsem jí obojek - to snášela bez problémů - a připnula vodítko. Ta prapodivná věc se jí nelíbila, hned ji vzala do tlamičky a začala žvýkat. Byla jsem vyzbrojena pamlsky, takže jsem Buggy přesvědčila, že maso je lepší než kůže vodítka. Ale stále se Buggy nějak nepozdávalo, že se vodítko dotýká hřbetu. Ale návštva vyrazila směrem k vratům a my s Buggy bezproblémů s ní. Očekávala jsem, že Buggy jen vystrčí nos ze vrat a bude chtít jít zpět. Nic takového. Buggy vyšla před dům, rozhlížela se, ani pes od naproti ji nevyděsil. Chvíli na to štěkající zjevení koukala (já ji hladila, aby se nebála) a pak pohodila hlavou a otočila se k němu zády. :D Buggy se nechala vést pamlskem, na vodítko úplně zapomněla. Pak ji zaujalala "vůně" pohozených odpadků. Než ji vléct na vodítku, raději jsem vykouzlila další dobrotu a rázem jsme došly až k silnici, kdy už jsme na novém území překonaly vzdálenost snad dvaceti metrů. Bez zaváhání Buggy prošla i kolem obchodu. Návštěva odjela a byl čas se vrátit domů. Už to pro dnešek stačilo. Ale v polovině cesty mi došly pamlsky a Buggy si sedla a nechtěla se pohnout. Nechtěla jsem jí škubat za vodítko, takže jsem začala cupitat kolem doufajíc, že to pejska rozpohybuje. Bingo! Buggy se za mnou rozběhla a už jsme byly doma.
Jakmile si po večeři trochu odpočinula, divočila s Arnou. Chvíli honila Buggy Arnu, pak se zase role obrátily. Obě pak byly unavené a Buggy šla spát už v devět. Žádné ponocování do půl desáté se nekonalo. A myslím, že Buggy byla ráda, že se za ní zavřely dveře dílny a ona může nabrat síly na nový den.