Noc čtrnáctá, den patnáctý
Buggy už se vykašlala na čtení novin, místo toho se definitivně zamilovala do staré mašlovačky. Zkrátka láska jako trám a denní tisk ostrouhal.
Den jsme zahájily krupičkou a pak se Buggy opět vydala na průzkum. Objevila takový ten košíček, co se připevní ke kbelíku a pak se do něj kroutí moc. To byla zábava, Buggy na plastového neznámého vrčela, štěkala, drcala do něj čenichem, snažila se ho přimět ke hraní. Marně. Takže košíček po pár pokusek popadla do zubů. Vypadala jako rytíř, když tak měla tu plastovou mřížku před ksichtíkem. A nebo trénuje nošení náhubku a pak nás všechny převeze, protože jí pak skutečný náhubek vadit nebude. :D Je zkrátka samé překvapení.
Obrovskou zkoušku sebeovládání pro Buggy představuje mop. Když vytírám dílnu, Buggy mi asistuje, ale moc dobře ví, že mop je fuj a nesmí za něj tahat. To je pak Buggy na vážkách, chodí okolo kbelíku, toužebně hledí na mop, ale nic si nedovolí, jen má trochu tik - jakoby chtěla vyrazit kupředu, moje varovné "Buggy" ji zarazí, takže se zase vrátí. Pak vypadá, jako by pérovala. Šikovná holka.
Opět jsem jela brigádničit - měla jsem odvoz, takže Buggy byla v kotci celé dvě hodiny úplně sama. Ale nikdo si nestěžoval, Buggy se pak zdála bez následků, takže to očividně zvládla. :)
Přijeli rodiče. Buggy usoudila, že je třeba je pořádně potrápit a pokousat, takže jejich kalhoty nezůstaly ušetřeny a Buggy ještě přidala pár kousanců. Je to zkrátka moje malá kouzelná piraňa. :) A aby už další šrámy nepřibývaly, dostala Buggy kloubovou kost. Bezva. Pak se Buggy vytratila a kost nikdo nemohl najít. Kam ji mohla dát?
Rodiče dostali pokyny ohledně krmení a hraní si s Buggy. Ale nedopatřením dali Buggy o chod navíc. Takže pak vypadala jako chodící soudek. Spíš sud. Ale spokojený. :D
Rozhodla jsem se, že večer vyrazíme na procházku. Ať se Buggy rozvíjí, pozná okolní svět a trochu se před večeří protáhne. Měla jsem trochu obavy, jak to zvládne. Vždyť některá štěňátka nechtějí vystrčit nos z domu, a přece jenom nejdeme jen pár metrů...
Buggy se statečně vydala kupředu, ale po pár metrech se zarazila, vše očichávala a zdále se být fascinována bernským salašnickým psem, který byl za jedním z plotů a přátelsky na Buggy ňafal. Ani pamlsky nepomohly, mohla jsem skákat jak jsem chtěla, ale s Buggy to nehlo. Zjevně si bude tempo určovat sama. Pak jako by se to zlomilo, Buggy poslušně cupitala, ani kolemjdoucí, který se zastavil na kus řeči, ji nerozhodil. Kolem domu, který stráží fena německého ovčáka jsem ji raději přenesla, ale Buggy se očividně nebála, vypadala, že by si to s tím uštěkaným stvořením klidně šla vyříkat. :D
Na cestě zpět následovala našeho malého knírače - respektive si myslím, že ho naháněla jako kořist. :) Jen občas se zarazila a podrbala se. Ach ten obojek. :D Ale s vodítkem problém nemá.
S Buggy jsme zahájily nácvik obratů u nohy na místě - zatím vpravo a vlevo. :) Jde nám tom ;)
Dalším velkým zážitkem byl pro Buggy obal od plastových pet lahví - ta zatavovací fólie. Líbilo se jí, jak šustí.