Některé cviky jsou prostě blbost - tvrdí Buggy
Bylo potřeba Buggy naočkovat, tak jsem dala na doporučení známé a vyrazila k jí vyzkoušenímu veterináři. Hned při příchodu jsem byla mile překvapena, vše dokonale čisté, voňavé, příjemná čekárna se stolečkem a židličkami. Buggy šla ochotně do čekárny, chovala se způsobně, s dalším přítomným pacientem si chtěla hrát, nebyla agresivní, nebála se, ze všeho nejraději by celý prostor prozkoumala. Vůbec jí nevadil ani příchod městského policisty se psem, trpělivě čekala, až na nás přijde řada.
Do ordinace se nebála, před paní doktorkou se nestyděla. Problém nastal, když jí chtěla paní veterinářka poslechnout srdíčko. Buggy, když ji stetoskop zastudil, couvla a rozhodla se, že je čas odejít. Paní doktorka byla moc milá a trpělivá, nabídla Buggy piškotky, kterým to moje stvoření pochopitelně neodolalo, nijak na Buggy netlačila, v klidu poslechla srdíčko a bez problémů se obešla i injekce.
Tak tomu říkám přístup. A ne že mě doktor seřve, jestli jako pes vůbec chodí na cvičák, když se na psa doktor shora vrhal, psovi se to nelíbilo, nebo ho tahal za ucho, jak se mu snažil podívat do zvukovodu, a Buggy se pochopitelně snažila uprchnout.
Očkování znamenalo klidový režim. Buggy byla unavená, stále spala. Navíc ta vedra.
Kvůli parnému počasí cvičíme jen lehce, a to hned z rána a pak pozdě večer. Cviky neopakuji, ráno udělám jednu část výcviku a večer druhou.
Dopilovaly jsme obraty na místě, se sedni-lehni-vstaň u nohy jsem taky maximálně spokojená, teď vycentrovávám Buggy při cvicích přede mnou. Nezapomínám ani na povely na dálku. Trénujeme vysílání vpřed, Buggy ví, co má dělat. Aport se také zlepšuje. Pomalu začínám ztěžovat chůzi u nohy. Leč teď jsme v období, kdy je Buggy v pubertě, má svoje nálady a občas prohlásí nějaký cvik za nesmysl, který prostě dělat nebude. Výborná práce. :)
Pokud to počasí dovolí, vyrážíme na procházky a cvičíme.
Pracujeme taky na obranách, makáme na technice zákusu. Buggy se krůček po krůčku zlepšuje.
Buggy občas vystrčí růžky a má tendenci se sápat na psy, kteří se jí nelíbí. Nic takového!! :)
Terény na stopy jsou sice mizerné, ale snažíme se stopovat. Všechno je suché na troud, buď je dusno, nebo fouká silný vítr, ale hlavně – těch myší!
Navíc nejslabší článek našeho týmu je na konci stopovací šňůry. Jako obvykle jsem si nepamatovala, kudy vede stopa a pak ještě psa pletu. Ale Buggy se nenechá a statečně se s nepříznivými podmínkami pere.
Zjistila jsem, že si musím lomy dobře, ale nenápadně označit a potom se neztratím, mám kontrolu nad tím, jak pes jde nebo nejde po stopě a je po problému.
Cvičíme skok přes překážku, i s aportem, áčko i kladinu.
Zaměřuji se také na dlouhodobé odložení, které se výrazně zlepšilo, a také cvičíme ve skupině, aby se psi naučili plně soustředit na svého psovoda. Buggy to šlo přímo parádně. :)
Po analýze naší práce po poslední návštěvě cvičáku jsem zjistila, že je třeba více upevnit obíhání maket – aby to Buggy provedla za všech okolností – a také nácvik přeskoku přes překážku. Tento cvik Buggy vyhodnotila jako absolutní blbost, se kterou se ona nebude obtěžovat. Takže je třeba opravdu zamakat.