Naše malá premiéra
Náš figurant na cvičáku hodil do pléna, kdo že to s ním půjde s kůží na trh a vystoupí na oslavě 135 výročí založení SDH v obci, kde bydlí. Ano, takže z osazenstva cvičáků, které čítá asi 10 lidí, jsme vystoupili já s Buggy a figurant Robert se svým psem. Nutno podotknout, že se našli další dva jedinci, kteří se ochotně postavili buď do zástěny, nebo k mikrofonu.
Na místo jsme s Buggy přijely už kolem 15:15. Prý, abychom to stihli secvičit. Výsledek byl takový, že se nic nesecvičovalo, seděly jsme tam jako pitomci až do půl sedmé, jaksi na nás organizátoři zapomněli a chtěli před naši ukázku výcviku psa strčit ukázku hasičské techniky. Už jsem byla vzteklá. Než jsme přišly na řadu, tak jsem Buggy vyvenčila a pak jsme sledovaly to hemžení. Buggy byla úžasná. Tolik lidí, zvuků, pachů. Hudba, lidi kolem ní procházeli, voněly makrely, steaky a jiné pochutiny. Smekám.
Buggy byla v pohodě, mě bylo špatně, bála jsem se, abychom ze sebe neudělaly idioty.
První veřejné vystoupení. Buggy byla perfektní. Chůze u nohy, sedni-lehni-vstaň, štěkej, odložení za pochodu, obraty na místě, aport.
Pak přišly revíry, vyštěkávání a kousání. Buggy sklidila obrovský aplaus, když škubla za kousadlo v okamžik, kdy Robertovi, který nám figuroval, nevyšel krok, a shodila ho na zem. :) Malá, ale šikovná.
Chybičky nějaké byly, člověk aspoň ví, co zlepšit, ale celkově jsem byla moc spokojená. Buggy si publikum a atmosféru očividně užívala. Na rozdíl ode mě. :D Za vystoupení jsme dostaly steak a drink. Já si vybrala kofolu. Ještě mi rodiče koupili párek. Takže jaké bylo skóre: já půl párku a půl rohlíku, Buggy půl párku a půl rohlíku, já steak, a to co z něj zbylo – byl z krkovičky – to dostala Buggy. To je fér, ne? Jsme přece tým. :)
V neděli jsme vyrazily na cvičák. Stopovat zatím není kde, tak jsme si udělaly poslušnost, revíry a Buggy si kousla a pak jsme pospíchaly domů, protože v tom vedru by se asi ugrilovala. A já taky. Ale Buggy to zvládla dobře, i přes to vedro.