Gaučový pes
Na pár dní se Buggy proměnila v městského psa žijícího v bytě. Třeba podotknout, že by si na takový život rychle zvykle. Výtahem hned napoprvé jela jako profesionál, který tak jezdí běžně a den co den, po bytě se pohybovala obratně a elegantně, aniž by způsobila nějakou škodu, okamžitě si našla místo na gauči, kde ovšem vyžadovala polštářek, aby se o něj mohla loktem opřít, hlavu si položit na opěrku ruky a sledovat televizi. Velmi se jí zamlouval i balkon, odkud z výšky pěti pater pozorovala dění pod sebou, občas si zaštěkala a informovala nás, co se děje.
Nedělalo jí problém říct si o vyvenčení, vykonat potřebu, když jdeme ven a „nedržet to“, stejně jako zvládla spát do půl osmé do rána. Byla jsem to já, kdo Buggy budil. Ano, já, zpocená hrůzou, že už je tolik hodin, já se nevzbudila, takže pes už musel vyrobit louži. Ne, loužičku ani bobek doma nevyrobila, je to prostě hvězda.
Jen při venčení dávala ostatním psům najevo, že ona je tady boss, protože je rotvajler, je třikrát tak velká než průměrný bytový pejsek a je to jiná váhová kategorie. :) Musím ji krotit, hodně teď nabyla sebevědomí a tak zkouší.
Na každý den jsme měli nějaký program. Jednou jsme se vydali do obory u hradu Hukvaldy. Hned u vstupní brány nás čekala zkouška, a sice v zemi zapuštěné železné pásy s velkými mezerami, které se nedaly obejít. Buggy udělala bez váhání pár kroků, pak si najednou uvědomila, na čem to stojí a chtěla jí pryč. Říkám, děvče, máš jedno, jestli půjdeš tam, nebo zpátky, tak jako tak to přejít musíš, jinudy to nejde. Vytáhla jsem pamlsek a Buggy, jako by mi rozuměla, se rozhlédla, vyhodnotila situaci a opatrně pásy přešla. :) Pak jsem uviděla takové pódium, ke kterému vedly plechové mřížové schody. To by si Buggy měla taky vyzkoušet. Zavelela jsem, udělala dva kroky, na kořenu stromu se mi zvrtla noha a v bolestech se poroučela k zemi. Rodiče mě chytili, Buggy olizovala a já dokulhala k lavičce. Už jsem si představovala ty nejhorší scénáře, jako zlomený kotník a přervané vazy a kdo proboha bude vodit Buggy na výstavě a jak asi absolvujeme trénink a zkoušku, ale noha to zvládla a nakonec jsme si s Buggy daly i ty schody. A ještě jsme stihly i dřevěnou lávku.
Vydali jsme se i na výlet kolem rybníků, do lužních lesů, po loukách, kde Buggy lovila myši, v důsledku čehož záhadně ohluchla. :D Ona se totiž během lovu vůbec nejmenuje „Buggy“ a mě vůbec nezná. :)