9.3. - 15.3.
S Buggy to vypadá lépe, antibiotika, zdá se, zabírají, takže se Buggy už tolik nedusí a nekašle, z očí jí taky tolik neteče, ale je stále unavená. Aby se cítila co nejpříjemněji, tak jí otírám oči borovou vodou, což jí dost ulevuje a zklidňuje to podráždění.
V pondělí brala Buggy poslední dávku léků, a v úterý jsme poprvé po pauze vyrazily na stopu. Jen lehkou, krátkou, na louce. Buggy nic nezapomněla, sice se divila, proč šla panička do kopce, po mezi, ale když jsem ji ujistila, že jde správně, tak stopu krásně došla až do konce.
V poslušnosti upevňujeme a pilujeme naučené, chci, aby cviky byly přesné a stoprocentně spolehlivé.
Chůze u nohy i aport se posunuly o velký kus dopředu, začala jsem s nácvikem lehni –sedni – vstaň na dálku. Cílen je oněch 20 kroků před psovodem.
Pomaličku nacvičujeme plazení, ale k tomu je potřeba Arna, jako pes předcvičovatel, protože jinak se Buggy prostě zvedne z lehu, a dojde si pro nabízený pamlsek. A je jí jedno, co říkají metodiky, příručky, nebo zkušenosti. Proč by se tam měla plazit, že. Když jí pamlsek nechci dát, tak trucuje. Ale když vidí, jak to dělá Arna, snaží se ji napodobit. :)
Taky pracujeme na odložení za pochodu vleže.
Procvičujeme i revír a pomalu i to kousání.
Buggy už si začíná vybírat, se kterými lidmi se bavit bude a se kterými ne, začíná se projevovat, je mnohem drzejší a sebevědomější.
V neděli nám nepřálo počasí, takže jsme na cvičák s Buggy nejely.