23.3. - 29.3.
Úspěch v obranách na cvičáku nás pořádně nebudil, tak jsme se s Buggy pořádně zakously do nácviku obran. Buggy doslova. :)
Upevňujeme poslušnost, aporty, povely na dálku. Když je Buggy rozjařená, tak neví, co dřív a pak mi při povelu sedni předvede celou sestavu a čeká, jestli to bylo dobře. :) Je to prostě hravý brouček, stále trochu miminko. Pro mě to znamená si s ní pořádně pohrát, pomazlit ji a teprve potom jít cvičit, protože jinak zbytečně chybuje. Ale zlepšuje se to. Musí mít zkrátka praxi.
Vyrazily jsme v týdnu i na procházku spojenou s výcvikem. Buggy se umí pěkně chovat, psy ignoruje. Zatímco já dumala o výcviku, Buggy hrabala a hrabala, až do díry strčila celou hlavu, takže byla hnědá a špinavá a hrozně spokojená. :) A panička ji pak musela utírat. A Buggy zase běžela a zanořila se do hlíny. Tak nevím – to zvíře vypadá jako rotvajler, ale s neuvěřitelnou rychlostí štípe dřevo jako bobr a noruje jako norník. :)
Buggy zhubla, vytáhla se, je osvalenější.
Po zimě jsem se rozhodla ji odčervit. Znamenalo to dostat do ní tři tabletky. Uff. Ale nakonec jsem ji uplatila jídlem, takže spolupracovala. A výsledek – Buggy je úplně zdravá. Což mě těší, ale zároveň udivuje, protože se někdy venku chová jako čuňátko.
V neděli jsme vyrazili s dědou a Buggy cvičit. Nejprve nás čekala stopa. Děda dělat kladeče. 20 minut stará stopa, 3 lomy, 4 předměty a 5. na konci. A šla jsem sama – bez toho, aniž bych věděla, kde stopa vede. Říkala jsem si, že Buggy musím věřit, sama to stejně nenajdu. Předmět – lom- předmět – lom – přemět – lom – předmět –a jsme na konci- Po třetím lomu mi zatrnulo, protože jsem ho nepostřehla, Buggy byla najednou jinde než já. Ale byla na stopě. :)
Buggy předvedla opravdu pěknou poslušnost, soustředila se, nevyváděla blbosti. Kladinu zvládla s přehledem, u překážky už víc, co je to povel hop – vpřed, zpět. Už s ní nemusím skákat. Díky bohu.
Jen plazit se bez přítomnosti Arny nebude. Prostě ne.
A čekala nás obrana. Nejdřív jsme si udělaly revír. Zástěny byly na standartní vzdálenost, a mně se nechtělo je předělávat, takže si Buggy vyzkoušela, jak vypadá revír pro velké psy. Sice se na mě při běhu otáčela, jako jestli to myslím vážně, posílat ji tak daleko, ale poslechla. :)
Krásně vyštěkává figuranta, kousání je taky super. Žádné obavy, ale drive jak má být.
A chválili nás úplně všichni. :)
Z Buggy přestává být „ořezávátko“ – jak na ni pes zaštěká, už se chystá si to jít vyříkat – musím ji krotit, aby se to nezvrhlo. Z lidí už taky nemá takový respekt – chodí se mazlit, hladit a krást piškoty. :)