Zkoušky na druhou - část první

Od konce srpna jsme s Buggy začaly jezdit trénovat do KK Babice, kde jsme se připravovaly na zkoušku ZPU 1. Celé osazenstvo klubu bylo moc milé, zkrátka prima parta, nebyl problém se na čemkoli domluvit, vzájemně jsme si pomáhali, panovala uvolněná atmosféra, všichni chlupatí parťáci spolu bezvadně vycházeli. Na Buggy bylo vidět, že se tam cítí moc dobře, stejně jako já. Všichni přistupovali ke psům s láskou, s pozitivní motivací, bez nátlaku. Nikdo se nikomu neposmíval, naopak jsme si všichni dělali legraci z toho, co jeho vlastnímu psovi nejde. J

V září, po dovolené, pak nastal den D. Před osmou už jsme byli všichni nachystaní, záhy dorazil pan rozhodčí Štibora. Každý přivezl něco dobrého, ti, kteří se neúčastnili zkoušek, pracovali na teplém občerstvení. Sice byli zkouškaři nervózní, ale jinak panovala dobrá nálada. Sluníčko svítilo, řekla bych že na Buggy a její černou barvu až moc, ale zkoušky se zvládly ještě, než slunce začalo hřát na maximum. Já jsem byla s naším výkonem maximálně spokojená, Buggy to zvládla na 146 bodů ze 150, kdy bodovou ztrátu jsem způsobila já, a to pokaždé vydáním druhého povelu – jednou u aportu a jednou u hlídání předmětu – prostě jsem je vydala pro jistotu. Pan rozhodčí ocenil náš výkon. Buggy opravdu ukázala, co umí, bez problému byla i kontrola čipu.

Po náročném výkonu dostal každý řízek s bramborovým salátem, mimochodem, bylo to vynikající. Buggy byla o tohle ochuzena, ale vzala jsem ji vykoupat do rybníka u cvičáku, kde se Buggy smočila, dokonce včetně bříška, pohrála si i s jedním ze psů. Sice jsem se pak musela převlékat, protože Buggy přišlo jako dobrý nápad, se oklepat, když stojím u ní a cákat vodou, ale hlavně, že se jí to líbilo.