Rekapitulace
Za tu dobu, která uplynula od napsání posledního zápisníčku, jsme s Buggy udělaly obrovský kus práce. Nemakaly jsme jenom na obranách a poslušnosti, ale díky poměrně příznivému počasí jsme taky zapracovaly na stopách, kdy chodíme minimálně dvakrát týdně stopovat. Samozřejmostí jsou relaxační procházky a sem tam si dopřejeme i nějaký ten netradiční zážitek. :)
Co se týče poslušnosti, pokročily jsme v aportu, kdy Buggy při odhazu způsobně sedí, pak vystřelí, popadne činku a už je u mě. Velmi se zlepšilo držení, překusy jsou mnohem menší. Aport přes překážku vypadá velmi pěkně, jen Buggy pomáhám, aby přeskočila i zpátky a nevymýšlela hlouposti. Kladinu zvládá sama, na áčko jsem vymyslela fintu, aby ho pěkně docházela, a funguje to. :) Překážku samotnou, když jdu současně s Buggy a pak se mi zařadí k noze, máme zvládnutou, přeskok tam i zpět beze mě pilujeme, aby se Buggy naučila „létat“ a následně si upravit vzdálenost pro přeskok zpět. Cviky krok před psovodem – ale opravdu celý krok – máme zvládnuté. Z toho, že se to podařilo, jsme měly ohromnou radost obě. :) Buggy se neposouvá, cviky provádí rychle a přesně. Daří se nám i u cviků na vzdálenost 20 metrů, musíme k dokonalosti vybrousit povel sedni, ale co se týče posouvání, daří se to Buggy omezovat stále víc a víc. Posunuly jsme se i u plazení, Buggy se zvládá plazit rovně, bez zvedání, bez pamlsku, jen s povelem a gestem. Úspěch jsme zaznamenaly i u vysílání vpřed, kde nejenomže Buggy běhá jenom na vlaječku, ale běhá rychle. Na bleskovém zalehnutí se pracuje. :D Buggy má tendenci očichávat si prostor, kam doběhne. :)
Spokojená jsem s chůzí u nohy i naší klasickou sestavou sedni-lehni-vstaň a obraty. Taky jsme zrychlily odložení za pochodu vleže a nezapomínáme ani na další dvě varianty tohoto cviku, u kterých krůček po krůčku děláme pokroky. :)
Pak si pro Buggy vymýšlím nejrůznější blbůstky, které ji baví a já díky nim a úplně nenápadně zlepšuji to, co je třeba zlepšit.
Štěkání není problém u žádné polohy, ve které má být provedeno, naopak když se Buggy zdá, že mi vydání dalšího povelu dlouho trvá, neváhá se ozvat.
Na obranách Buggy obíhá 4 makety a i přes zájem o figuranta makety oběhne. Buggy si dokáže i při hladkém zadržení i při kontroláku pěkně naskočit, že má figurant co dělat, když se mu na rukáv zavěsí plnou vahou. Nápřahy už Buggy vůbec nevadí, s pouštěním problém nemáme, hlídání figuranta Buggy nedělá problém, během dvou opakování pochopila, co se po ní chce. Buggy se pěkně na rukávu drží, snaží se figuranta strhnout k zemi, s vrčením bojuje o rukáv. Buggy se mi v maketě krásně na povel umí zařadit k noze. Aktuálně je obrana secvičená na zkoušku ZM.
Když jdeme na plac, Buggy už se nemůže figuranta a kousání dočkat.
Na stopách jsme udělaly velký skok kupředu, stopujeme i v dešti a větru, snažím se střídat terény, aby byla Buggy připravená na všechno. Buggy si je mnohem jistější, stopuje rychle, vytrvale, s nízkým nosem. Buggy pěkně označuje předměty, lomy se velmi zlepšily, za příznivých podmínek se Buggy na lomu „zlomí“ a bez zaváhání pokračuje, pokud je hodně větrno, hodně si ověřuje skutečný směr stopy a pak se díky mé nešikovnosti zamotává do stopovačky. Ale pracuju na sobě. :D
Buggy se na stopu ohromně těší, úplně na pole letí, ale při nasazování postroje je ukázněná, ví, co a jak. :)
Stopu máme namakanou podle ZVV1.
Nevynecháváme ani procházky a absolvovaly jsme i cestu vlakem. Měla jsem strach, jak to Buggy zvládne, přece jenom hluk, lidi, vlak a cesta samotná. Buggy se velmi líbilo už na nástupišti, jakmile se blížil vlak, dychtivě čekala, co se bude dít. Ačkoli vlak nebyl nízkopodlažní, Buggy bez problémů nastoupila. Usadily jsme bokem, aby mohla Buggy „dýchat“. Průvodčí Buggy nevadil, jen se jí nepozdávalo, proč mu mamka dává peníze, on nám za to vydá papírek a méně peněz. Buggy celou transakci bedlivě sledovala, těkala očima z jednoho aktéra na druhého, udělaly se jí na čele vrásky, jak se snažila přijít na to, proč proboha někomu cpeme peníze, on nám za to dá houby a ještě nám to nevadí. :) Buggy si chvíli hledala polohu, kus cesty seděla, pak si lehla, potom začala funět. Měla jsem obavu, aby jí nebylo zle a nezvracela. Díky bohu k ničemu takovému nedošlo, Buggy se nakonec i spokojeně dívala s okna a pozorovala krajinu. Nevadilo jí, ani když si k nám přisedl pán.
Při vystupování mírně zaváhala, přece jen je to vysoko, ale i tohle samozřejmě zvládla. :)