Noc osmdesátá, den osmdesátý první; noc osmdesátá první, den osmdesátý druhý

V úterý nás čekalo nějaké vyřizování, takže se žádný výlet nekonal, nicméně na trénink jsem si čas našla, stejně jako na večerní procházku. Zdokonalujeme aport, stejně jako zbytek cviků. Buggy už má hodně nateklé dásně, žužlá, co se dá, výměna zubů je tady v plné síle. Buggy je pohodová, nic ji jen tak nerozhodí, ani agresivní pes. To pouze napne vodítko, napruží se a místo srsti má kartáč. Ale nezavrčí, nezaštěká. To by asi muselo jít fakt do tuhého.

Ve středu jsme si hned po ránu zlehka zatrénovaly, Buggy si zařádila s Arnou a potom se vrhla na obrovskou kloubovou kost. Dokonce jí ani nevadilo, že nebyla uvařená. Hlavně, že má co ohryzávat a může ulevit bolavým dásním a zoubkům.

Vypadá to, že řezáky už má Buggy kompletně vyměněné, jinak vypadá jako piraňa. :) Zubů má jako not na buben a ty naběhlé dásně…

Večer, už za tmy jsme šly na procházku. Já, jako již tradičně, ze všeho vyděšená, Buggy, klidný a pohodářský element. Zaplať bůh. Neviděla jsem nic zajímavého, až na svítící oči ve tmě (doufám, že to byla kočka), a to jsem měla baterku. Buggy všude čichala, tma jí nevadila. Musely jsme jít kousek po silnici, ale byla jsem vybavena blikačkou a Buggy se chovala jak měla, takže to proběhlo bez problémů. A bez honění aut. :)