8.12. - 14.12.
Počasí se zlepšilo – sice je bahno, ale aspoň nemrzne.
Aby měla Buggy změnu, vzala jsem ji ven pozdě večer, za tmy. Buggy byla mnohem ostražitější, napjatá, všechno pozorovala. K projíždějícím autům byla nedůvěřivější a opatrnější. Jinak byla úplně v pohodě. To já jsem se otáčela po každém zapraskání, a to byl s námi děda. Já prostě musím mí psa. :)
Holky spolu neustále vymýšlejí nějaké lotroviny. Arna krade Buggy hračky, potom se o ně přetahují, vrčí na sebe, ale nakonec se stejně usmíří a jdou si lehnout spolu do jedné boudy. Ano, Buggy má ve svém obydlíčku nájemnici. Ale jen na chvíli. Buggy je živel, takže je Arna ráda, že může jít do svého a má na chvíli klid. :) Buggy rozjela byznys, dala se na výrobu dřevěných třísek na topení. :) Neustále potřebuje něco žužlat a drtit, není pro ni problém ukrást si poleno, takže pak v kotci spokojeně chroupá dřevo. A panička to uklízí. :)
S Buggy i nadále procvičujeme již naučené cviky, pilujeme aporty a odložení. Taky trénujeme ukazování zubů a měření. Buggy poporostla o necelého půl centimetru, takže má aktuálně 53,5 cm v kohoutku. Je tím pádem zase o něco štíhlejší. Ale apetit má větší a větší. :)
V sobotu jsme si s babičkou, dědou a Buggy udělali výlet do Náměště na Hané. Cesta lesem a po asfaltce byla naprosto ideální. :) Potkali jsme několik lidí i psů. Jsem ráda, že Buggy je zvědavá, ale ne agresivní. Nejvíce ji zaujal párek jack russel teriérů, kteří si hrdě nesli klacíky. Buggy je sledovala, otáčela se za nimi, ale žádnou větev, která by se hodila k její postavě, nenašla. Tak aspoň popadla smrkovou šišku a po vzoru gangsterů ji nesla jako doutník. :)
V neděli jsme s dědou vzali holky a vyrazili na cvičák. Díky příznivému počasí jsme vyrazili i na stopy. Nám opět stopu šlapal děda (nebudu riskovat, že se ztratím, nebo spletu psa) a Buggy po lehkém zaváhání na nášlapu, kdy si ověřovala, kudy že ta stopa fakt vede, předvedla parádní výkon.
Ještě větší radost mi udělala poslušnost. Holky místo toho, aby se nevěnovaly cvičení a koukaly po sobě, teď raději makají. Každá z nich chce být lepší než ta druhá. Buggy dokázala předvést všechno, co jsme se doma naučily. A to bok po boku s Arnou. A aby Buggy ukázala, co všechno umí, nejenže donesla aport, kterými uletěl dál, než jsem plánovala (nějak mi ušlo, že už nemám po boku starého mazáka Amora, ale sedmiměsíčního cvrčka), ale dokonce si skočila metrovku. Holky dostaly povel volno a Arna se zjevně chtěla předvést, takže si to namířila k překážce a hup přes ni. Buggy Arnu stíhala, zarazila ji až překážka. Ale velmi rychle problém vyřešila. Předními packami se opřela o metrovku a vytáhla se a už byla na druhé straně. Krve by se ve mně nedořezal, bála jsem se, aby se Buggy něco nestalo.
Naštěstí to přežila ve zdraví. A já jí vysvětlila, že na překážky, má ještě čas. :)
Nezahálely jsme ani v obranách. Buggy obíhá dvě zástěny, moc dobře ví, co po ní chci. Občas ale zkusí balónek získat i jinak, než splněním cviku. :)
Buggy si zakousala i na figuranta. Už se na něj umí pěkně rozzlobit, je mnohem sebevědomější, víc o kůži bojuje, zákusy má také pevnější. :)
Mám z ní radost. :)