6.4. - 12.4.
To bych to nebyla já, aby se mi zase něco nepřihodilo. Když už máme vyměněné zuby, překonaly jsme i nachlazení, tak bum, a je tu falešná březost. Buggy nemá žádné jiné projevy, kromě naběhlých cecíků. „Senzační“, že v podstatě psí mimino musí zažívat tohle.
Jde vidět, že Buggy není ve své kůži. Je rozmrzelá, nesoustředěná.
Když Buggy v prosinci poprvé hárala, zvětšily se jí cecíky. Říkala jsem si, že je to přece normální, hormony se trochu zbláznily. Ale teď to propuklo naplno. Buggy se spustila laktace, měla jsem strach, aby nedošlo k zatvrdnutí a následnému zánětu mléčné žlázy, tak jsem vyrazila na veterinu. To byla obrovská chyba. Teď už vím, proč Buggy toho veterináře, pokud se tedy takový člověk dá tak nazývat, nesnáší. Nemůžu mu přijít na jméno a nejraději bych ho nakopala do jisté části těla.
Zběžně Buggy prohlédl, jakože to asi může být faleška a dal nám léky na zastavení laktace, doptala jsem se, kdy a kolik léků podávat a odjely jsme. Hned po příjezdu jsem dala Buggy tabletku – v dobré víře, že té chlupaté kuličce, která je zmatená z toho, co se s ní děje, pomůžu.
Podle instrukcí jsem ji pak asi po dvou hodinách nakrmila. A pak to začalo. Buggy zvracela, ale tak, že už byla úplně vyčerpaná, už jen seděla, chrčela. Já bulela jako želva, zoufalá, co se to děje. Pohled těch vyděšených unavených očí byl hrozný.
Ale říkala jsem si, že je když vyzvracela velkou spoustu hlenů, tak se jí třeba uleví, že je to nakonec dobře. A připsala jsem zahledění jogurtu, který Buggy dostávala.
Spala jsem s Buggy v domě, aby nebyla sama a mohla bych jí pomoct, kdyby něco. V jednu ráno se Buggy rozhodla, že už je v pořádku, a že chce jít za Arnou. Měla jsem z toho radost.
Ráno ovšem měla Buggy cecíky úplně obrovské, horké a místo mleziva už šlo mléko. Ani obklady situaci nezlepšily, Buggy byla unavená, takže jsem se rozhodla podat léky, abych jí ulevila. A celý ten hororový kolotoč začal nanovo. To přece není možné.
Měla jsem o Buggy hrozný strach, nehledě na to, že by mohla přestat chtít žrádlo, pamlsky a celý výcvik by šel do háje.
Sedla jsem k počítači a zadala název léků: Medocriptine 2,5 mg. Nechť je toto varováním všem ostatním. Snad to někomu pomůže. Léky se používají i pro ženy, k zástavě laktace. Působí na hormony, ALE – zasáhnou centrum v mozku, které spustí dávicí reflex a zvracení. Proto se společně s léky podávají čípky proti zvracení.
Myslela jsem, že vyletím z kůže? A že by se o tom ten idiot, co si říká veterinář, zmínil? Prostě nám dal blistr léků – bez krabičky, bez příbalového letáku a já mu věřila. To jako má člověk kontrolovat léky, co na veterině dostane??? Proč nenavrhl alternativu léků – takové existují, stejně jako možnost homeopatik. Navíc – co je to zanesmysl dát léky, které k sobě potřebují čípky. Už vidím, jak to psovi cpu do zadku.
Bylo jasné, že žádné léky už Buggy nedostane a že změníme veterináře. Vydala jsem se přírodní cestou – méně žrádla, více aktivity, rozptýlit ji a především obklady z heřmánku.
Když se Buggy trochu ulevilo, rozhodla jsem se ji seznámit s in – line bruslemi. Ty se Buggy moc líbí, zvědavě je očichávala a olizovala kolečka. Nebojí se, jen má trochu tendenci mě honit, protože nabyla dojmu, že jí utíkám. :)
Dále se Buggy seznámila s vysavačem. Zírám, jak ta Buggy dospěla, o kolik je sebevědomější a odvážnější. Byla opatrná, ale žádný strach. Dumala nad tím zvukem, k hadici byla nedůvěřivá, ale pak se odhodlala a šla vetřelce ulovit. :)
V sobotu jsme vyrazily na holčičí výlet – já, babička, maminka a Buggy. Buggy na parkovišti dala najevo, že přišla – zaštěkala si, promenádovala se na napnutém vodítku a rozhlížela se kolem.
Potkaly jsme spoustu cyklistů i pěších turistů – Buggy se o ně zajímá, ale neloví je, chodí klidně, spořádaně. Jen občas předstírá hluchotu, a vůbec netuší, na koho volám. Buggy? Kdo to je? :)
Je zlatá.
Vzhledem k tomu, jak na tom byla zdravotně, jsme cvičily jen malinko a pouze poslušnost. Alespoň myslela na něco jiného, pamlsky jí pomohly se odreagovat. Buggy to jde moc dobře, jsem na ni pyšná. Naplno jsem si uvědomila jedno – není důležité, jestli teď koušeme na kůži nebo kousadlo, jestli přesně udělá cvik vstaň, nebo jestli je drobnější – hlavně aby byla zdravá a byla tu se mnou.
V neděli jsem nechala Buggy volno a vydala jsem se s dědou a taťkou podívat na výstavu psů do Ostravy. Je škoda, jak málo rotvajlerů se představilo, nějakým osm, nebo kolik. A na to že se jednalo o národní výstavu? Organizace škoda mluvit – slušně se zeptáte organizátora, kde je kruh 3 (vím, že v přízemí – ale kde tam, když tam jsou jen stánky) – a ten vám hrubě odsekne, že támhle je tabule. Ještě kdyby někde nějaká tabule byla. Aha, takže jsme šli s davem a hráli hru „Kdo první uvidí rotvajlera.“ Nejednalo se o přízemí v pravém slova smyslu, ale o jakési zvýšené přízemí a kruh 3 jsme našli.
Jen se pořadatelé pokusili psy uvařit, když spouštěli klimatizaci až tehdy, když bylo uvnitř haly narváno. Ještě že to nebylo v létě při 30 stupních, to by psi asi kolabovali.
O majitelích, kterým se psy počůrají uvnitř haly, a oni to neuklidí, nemá cenu mluvit. Kazí to celkový dojem, když máte poskakovat mezi loužičkami.
Líbila se mi široká paleta stánků s nejrůznějším zbožím pro psy i páníčky. Já Buggy koupila výstavní vodítko a sobě nálepku na auto. A především jsem nasbírala nějaké zkušenosti.