3.11. - 9.11.
Během týdne jsme trénovaly hlavně poslušnost, kde zdokonalujeme a zpřesňujeme aporty a pracujeme na odložení. Nikam nespěchám, jakmile se vzdálím víc než na dva kroky, tak se Buggy jde podívat, co to vyvádím, takže všechno pěkně pomalu a polehoučku. :) Samozřejmostí je procvičování chůze u nohy. U obratů na místě a sedni – lehni – vstaň začínám pomalu střídat fáze, kdy pamlsek Buggy dostane, a kdy ne. :)
Zdokonalujeme štěkání nejen v sedě, ale i vleže a ve stoje. Buggy je šikovná, zvládá to bez problému. Ačkoli je velmi temperamentní, tak nemá problém setrvat na místě. :)
Buggy už konečně bydlí ve svém 1+1. :) A nutno podotknout, že se zabydlela velice rychle. A naučila se taky otevřít si druhý vchod do kotce. Což znamenalo, že spolu s Arnou byly celou noc spolu, taky si otevřela během dne a promenádovala se po zahradě. :)
Je zajímavé, jak nenápadně a vytrvale odstrkovala zástrčku. Ani ji neodradilo, když jsem v domění, že jsem špatně zavřela, zástrčku dala zpátky do původní polohy.
Tak jsme k brance do kotce dali pletivo, a Buggy má smůlu.
V pondělí vyrazila Buggy s babičkou a dědou na očkování, já jsem to kvůli škole nestíhala. Buggy už má plné vakcinační schéma, posledním článkem bylo očkování proti vzteklině. Buggy byla moc hodná, poslušná. Pan veterinář ji zvážil - Buggy nám pěkně roste, má už 26 kilo. :) Ještě dostala tablety na odčervení.
Buggy očkování snášela dobře, jen byla trochu unavená. S odčervením ještě počkáme.
Vyrazily jsme i na stopu. Buggy je šikovná, ani myši a jejich „domečky“ ji nerozhodí. Vždycky pěkně po stopě si trsu projde znovu, jestli někde nenechala pamlsek a pak noří čumák do myších děr. Varovala jsem ji, že po něm může dostat. :)
Víkend byl plný zážitků. V sobotu jsme se vyrazily podívat na svod a bonitaci RTW do Nezamyslic.
Chtěla jsem, aby Buggy nasála tu atmosféru, podívala, jak to vypadá, byla v jiném prostředí a potkala nějaké rotvíky. Vždyť tolik rotvajlerů pohromadě od doby, kdy vylétla z rodného hnízda, neviděla. :) Bohužel pršelo, na akci jsme setrvaly asi hodinku a půl. Byla jsem na Buggy moc pyšná, ostudu rozhodně nedělala. Když jsem ji vytáhla z auta, a ona spatřila psa, tak se naježila, postavila se do co nejmajestátnějšího postoje a štěknutím dala najevo, že je tady. Uklidnila jsem jí, dala jí pamlsek a zakázala projevy agresivity. Buggy byla zpočátku opatrnější, přece jenom bylo všude hodně pachů, lidí a psů. Ale zakrátko se otrkala, stačilo, aby ji pár lidí pohladilo, dalo jí pamlsek, potom jsme se prošly mezi lidmi a bylo to. Z pár rotvíky se očichala, ale tu a tam se za mě schovávala, protože na ni byli moc velcí a dožadovali se kontaktu. Ale všechno seznamování proběhlo bez problémů, za což jsem moc ráda. Buggy pak pozorovala, co se děje v kruhu i hemžení kolem. Potkaly jsme pana chovatele, narazily jsme na majitele Bugginina taťky, Freda od Syrůvky. Byl tam i s Fredem. Tomu říkám rodinné setkání. :)
Odpoledne jsme potom ještě vyrazily na stopu, opět jsem byla maximálně spokojená. Sice nevím, kudy jdu, ale Buggy to ví a to je hlavní. :)
V neděli jsme opět po pauze způsobené měněním zubů vyrazily na cvičák. Nejprve jsme stopovaly, stopu kladl děda, Buggy se opravdu předvedla. Šla suverénně, stopa byla na vojtěšce. Nebylo třeba Buggy nějak korigovat, zvládá pracovat sama.
Mezi cviky se Buggy chovala vzorně, jen je trochu fixovaná na Arnu, takže když ji vidí, jak cvičí, nechce cvičit ona sama. :) Ale nakonec jsme si pěkně procvičily poslušnost. Zlatým hřebem byl nácvik obíhání zástěn, vyštěkávání, ale především trénink s figurantem. Buggy vydráždil a dla jí kousnout. Buggy se nenechala zahanbit, pěkně předvedla, co umí. :)