29. 12. - 4. 1.
Když nemůže Buggy kvůli hárání na cvičák, aspoň chodíme na dlouhé procházky. Klidně jsme i na dvě až tři hodiny. :) Do lesa, mezi pole, daleko za obec, z kopce i do kopce. Buggy to prospívá, pěkně se osvaluje, i to předhrudí se jí tvoří, je pevná, díky zátěži se i vytáhne a zas je o něco blíž standardu, co se kohoutkové výšky týče. :)
Buggy mráz ani sníh nevadí, psi jsou jí lhostejní – nenapadá, jen si je prohlíží. :) Jakmile na sobě začíná Buggy pociťovat únavu, tak se začne loudat, opožďovat a panička si ji musí hlídat. Buggy může být navolno, jen pokud jdeme hlouběji do lesa, raději ji připnu na vodítko, aby si náhodou neudělala výlet za zvěří. Taky trénujeme přivolání. Po kratičkém období, kdy si Buggy občas postavila hlavu a váhala, zda má ke mně přijít, je už zase všechno v nejlepším pořádku.
Nezapomínáme ani na ostatní cviky – Buggy si upevňuje vstaň bez posunku, zlepšuje se odložení i odložení za pochodu, při aportu běží rychle a stejně rychle se vrací. Teď musíme zapracovat na držení při předsedání.
Buggy se zlepšuje i v ukazování zubů, nevynecháváme ani trénink na výstavy – trénujeme postoj.
Buggy zmohutněla, obvod hrudníku už činí 78 centimetrů.
31. 12. nás čekal nejnáročnější večer. Měla jsem strach, jak Buggy zvládne Silvestr, rachejtle, rány. Holky jsme dali do dílny a trávili tam s nimi večer. :) Zatímco Arna byla maličko nervózní, Buggy byla v absolutním klidu, spala jako dřevo. :)
Samozřejmě jsme oslavili její narozeniny, Buggy dostala krupicovou kaši i s číslem osm. :) Nadšeně „dortík“ zbaštila.