27.4. - 3.5.
S Buggy pokračujeme v intenzivní výcviku, na mně je, jí tu práci co nejvíce zpříjemnit, protože se jí občas prostě nechce. A to je úkol pro mě – Buggy namotivovat, vlít jí do žil energii.
Pracujeme na poslušnosti, se kterou jsou více méně spokojená, trénujeme hlavně aport, vysílání vpřed a dlouhodobé odložení.
Nezapomínáme ani na obrany, je třeba v Buggy podporovat chuť do kousání, aby se ze všech sil snažila dostat kořist. Zlepšuje se technika zákusu.
Buggy ale stále ještě roste hlava a především zuby, takže není kam spěchat.
Buggy se dala už po falešce úplně do pořádku, už vypadá zcela normálně. Buggy vyrostla, zeštíhlela, všichni nás chválí. :) Stále vyčesávám o sto šest, pomalu ale jistě jde stará srst dolů.
Prodloužený víkend jsme pořádně makaly, i ten svátek práce jsme oslavily prací. Znamenalo to, že jsme ráno vyrazily na stopu, než zestárla, tak jsme pocvičily poslušnost, po stopě následovat zbytek poslušnosti a po krátkém odpočinku trénink obran, především revíru.
V sobotu slavila Buggy narozeniny. Není možné, že je tak velká, že to tak rychle uteklo. V za chvíli to bude rok, co ji mám. Vždyť ještě nedávno jsem ji uzvedla a chovala v náručí…
Buggy dostala masový dortík – s opravdovým kuřecím masem, potom nějaké dobroty – pytlík piškotů a balení pamlsků.
Aby byla legrace, nasadila si panička párty čepičku. Snažila jsem se ji nasadit Buggy i Arne, Buggy si ji dala za krk, Arna, protože měla stříbrnou a špičatou, si zahrála na jednorožce.
V neděli jsme ráno stopovaly a pak vyrazily na cvičák. Byla jsem maximálně spokojená. Ale maximálně. A dmula jsem se pýchou. Stopa byla perfektní, Buggy nezaskočila ani stopa přecházející z pole na polní cestu, odkud pokračovala do pole s vojtěškou.
Při poslušnosti jsem se tetelila radostí, Buggy byla soustředěná, pozorná, cviky prováděla čistě a rychle. Kladina je samozřejmostí, pokračujeme se skákáním, ovšem stále jen nizoučko. Sice u toho vypadám jako idiot, ale nehodlám oddělat Buggy klouby jenom proto, abych už už měla psa, který skáče celou metrovku.
Buggy mě příjemně překvapila nejen při odložení za pochodu, ale i při dlouhodobém. Prostě jsem ji odložila a šla přes most přes potok do auta pro vodu. Moc jsem nevěřila tomu, že to Buggy vydrží. Jde o to, že by se mohla bát, že jí panička odjede, když uvidí a uslyší odemykat auto. Ale podporovala jsem Buggy povelem a ta vydržela ležet, jen mě bedlivě sledovala. :)
Buggy mě nezahanbila, aniž když někteří z osazenstva cvičáku vyžadovali, abychom jim předvedly poslušnost. Prostě suverénní.
A spanilá jízda pokračovala obranami – perfektní rychlý revír, super vyštěkání a ještě lepší zákus – Buggy udělala velký pokrok. :)