27.10. - 2.11.
Buggy se statečně pere s růstem zubů a tlamy, sice ji to trochu svědí, ale ví, jak tomu ulevit. Prostě si jde bez řečí pro smetáček a dásně si masíruje. Jen metlička to málem nepřežila. :) Jakmile se jí dají zuby úplně dohromady, ráda bych zase vyrazila na cvičák. Myslím, že příští týden by to šlo. :)
Sváteční den jsme se neflákaly a vyrazily na stopu. Opět jsme si obě odnesly spoustu cenných zkušeností. Nezahálely jsme ani v poslušnosti, ani v obraně. Prodlužujeme chůzi u nohy, vymýšlím různé parádičky, při kterých si Buggy pěkně procvičí soustředění. Kromě vystěkávání jsme začaly s nácvik obíhání zástěn. Buggy to pochopila neuvěřitelně rychle. Nácvik jsem rozdělila do dvou částí – s vodítkem a bez něj. Slabším článkem jsem opět já, protože se mi stává, že držím vodítko ve špatné ruce a pak se zamotávám. :)
Na procházky chodíme co to jde, opět jsme dvakrát vyrazily do lesa. V rámci tréninku nevšímavosti k autům jsem to s Buggy vzala po málo frekventované silnici. Buggy se nenechala zahanbit, po počátečních tendencích auta lovit se pěkně uklidnila a aut si po nějaké době přestala všímat vůbec.
Při jedné z procházek se nám stala zvláštní věc. Šly jsme po louce, kolem lesa, poblíž byl pahýl stromu. Buggy se zastavila, naježila a začala výhružně štěkat a vrčet. Nechce se mi věřit, že by si spletla strom s něčím živým. Tak by mě zajímalo, co tam bylo, co to Buggy cítila.
Vydaly jsme se také ke hřbitovu. Cesta byla poklidná nikde nikdo, Buggy byla na volno. Ani oveček už si tolik nevšímala, jen tu a tam čichla k trávě. Buggy po mně pořád skákala dožadovala se balónku. Když si sedla, tak ho dostala. :)
U hřbitova to byl ale mazec. Všude plno lidí, aut. Dokonce nás těsně míjely dva kamiony – a to jsme šli po staré cestě vybudované k tehdejšímu JZD. Z prvního kamionu Buggy neměla dobrý pocit. Ustoupila si víc do příkopy, ale druhý už jen pozorovala.
Ani lidi ji nevadili. Už si umí víc rozlišit, s kým se chce „bavit“ a s kým ne. Od jedné paní, se kterou jsme si povídaly o psech a rotvajlerech především, se nechala drbat na bříšku. Ale potom je kategorie lidí, které si jen chce očichat a víc se kamarádit nechce, no a konečně poslední skupina, kde se ani nenamáhá k nim jít, prostě s nimi nechce nic mít. ;)
Buggy umí být pěkná potvora. Arna byla přivázaná, když jsme s Buggy cvičily, děda nám dělal figuranta. Buggy dostala za vyštěkání balónek. Ten okamžitě odnesla k Arně, položil ho tak, aby na něj Arna nedostáhla a bavila se. :)
Začaly jsme i s drážděním, Buggy se umí pěkně vztekat, zvlášť když vidí, jak to dělá Arna. Vrhly jsme se do tréninku plných zákusů. Jestliže Buggy drží hadr jen za zoubek a ne vzadu, tak se žádné přetahování nekoná. Došlo jí to, ale občas to zkusí, co kdyby to vyšlo. :)