Noc třicátá sedmá, den třicátý osmý
Přes noc pršelo, byla bouřka. Buggy se ale nebála, vždy šel psy někdo zkontrolovat. Noční „deštík“ znamenal, že jsem ráno vynášela ze sklepa vodu v kýblech. Buggy se na mě dívala, co to dělám. Jako jestli jsem normální furt odněkud tahat kbelíky. :D
Buggy lítá jako ďábel, má tolik energie a chuti do života. :) Platí na ni procházka, cvičení nebo pořádná hra. Ale mám dojem, že když s Buggy běhám, tak jsem unavená já, a ne ona. :D Ještěže máme Arnu, s tou se Buggy vydovádí. Buggy si začíná víc a víc troufat – tahá Arnu za chlupy, méně se jí vzdává, snaží se prosadit si svou. :)
Buggy si pohrála s metličkou, ale počasí jí dává zabrat, je unavená z toho vedra. Nicméně chytrá a vynalézavá je za všech okolností – schovám košíček na mop, aby ho nehryzala. Výsměšně se na mě podívá a jde si pro něj. Přesně věděla, kam jsem ho dala. :D
Buggy už se naučila pěkně čekat u sítě. Vždycky jí řeknu, kam jdu a že za chvíli se vrátím. :)
Všichni psi jsou prospěcháři. Ale někteří mají svou hlavu, svůj rozum a nebojí se je používat. Mezi ně patří Buggy. Tu podruhé stejnou fintou neoblafnu.
Trénovaly jsme, vyzkoušely jsme si pachový čtverec. Líbí se mi, jak Buggy soustředěně pracuje. Snad jí to vydrží. :)
Definitivně zlikvidovala kost z buvolí kůže. Budu jí muset koupit novou. :)