Noc třetí, den čtvrtý
Po nabitém dni plném zážitků bylo nutné odtáhnout Buggy do hajan. Jakmile ale uvidí svoji deku, lehne si a poměrně snadno usne. To na mně se začíná projevovat únava z téměř probdělých nocí. Buggy vydržela spát do půl druhé ráno, kdy se vrhla ke dveřím, jenže si to zase špatně načasovala a udělala loužičku. Popadla jsem mop, uklidila nepořádek a šla se štěňátkem ven. Stále ale považuje dlaždice za lepší místo k venčení než venek. Buggy byla v noci vcelku klidná, až kolem půl čtvrté ráno, kdy se probudila znovu a já ji chňapla a pospíchala ven, se zdála být po vyprázdnění natolik spokojená, že se i přes brzké ranní hodiny cítila dostatečně svěží na hru. Chvíli jsem jejím nájezdům a hrám odolávala, ale pak mi nezbylo nic jiného, než hodit ručník do ringu a nechat se vystřídat ochotným členem rodiny, který s Buggy strávil zbytek noci. Buggy se moje nepřítomnost moc nezamlouvala, kňučela, ale když jí došlo, že cítí, že jsem ve vedlejším pokoji, rozhodla se plně využít možnosti, že ji hlídá neunavený jedinec a pořádně si zablbla. Prý to opět trvalo asi tři čtvtě hodiny, než Buggy padla únavou a usnula.
Ráno byla Buggy opět připravena vrhnout se do akce. Jen to její kňourání se nezlepšilo. Dala jsem na radu zkušenějších a přidala jsem Buggy do kotce k dece svetru a hračce i svoje tenisky. Nic. Buggy jsem nejprve vyhubovala za to zbytečné kňučení a pak jsem ty botky rozšněrovala a dala je Buggy k čumáčku, aby pořádně nasála pach a uvědomila, že ten pach je můj. Taky jsem jí promluvila do duše. :) Světě div se, pomohlo to. Její kníkání se dramaticky zlepšilo. Teď spíš brblá - vždy, jakmile ji dám do kotce, po chvilce je ale už potichu a vydrží jí to.
Stále trénujeme přivolání, Buggy krásně předsedne. Důležité je, aby si zvykala na své jméno.
Buggy misku vždy vyluxuje, není vůbec vybíravá. Je taky velmi akčí - jako pytel blech. Tenisák nejenže nosí, ale mnohdy ho i loví - počká, až se po odhozu zastaví, plíží se k němu a pak po něm skočí. Stejným způsobem se snažila k pohybu vyprvokovat houbičku na nádobí, kterou mi ukradla - a ta potvora ne a ne se pohnout - Buggy vrčela a štěkala - ale ta houbička se prostě ani nehla. :D Potom Buggy obrátila pozornost k rohožce. Nevěřila bych, že s takovou velkou rohoží vůbec pohne, ale dokonce ji i kus odtáhla. Když ji omrzela rohož, našla si novou hračku - smeták. Aby si Buggy nevyrvala zuby, jak se ten smeták tahala, když byl na háčku, raději jsem jí ho sundala na zem. Metla je asi pětkrát delší než Buggy - ta ho ale za sebou tahá. :)
Buggy se pomalu učí, že vyvenčit se venku není vůbec špatné. :) Zkrátka si zvyká na nové prostředí a už má více času i na udělání bobku.
Buggy lítala po venku až do čtvrt na devět večer, potom se chvíli dívala na televizi (ta vždycky upoutá její pozornost), pak ale začala být nespokojená, byť ležela na gauči, nedokázala usnout. Tak jsem ji vzala a šli jsme spát ke mně do pokoje. Jakmile Buggy ucítila svoji deku, usnula, jako když ji do vody hodí.