Noc sedmdesátá třetí, den sedmdesátý čtvrtý

Noci jsou hodně zajímavé. Buggy si řekne o venčení o půl třetí ráno,  jestli do té doby spala na podlaze, tak potom si skočí do postele, dá nám dobrou noc a spí. Problém je, že hrozně funí, zní to, jako když se rozjíždí parní lokomotiva. A tohle dělá, než usne. To jí taky může chvíli trvat. Když jsem se uprostřed noci vzbudila, úplně jsem se lekla. Buggy nahlas pochrupuje. :)

Ráno jsme sbalili zásoby a vyrazili na zříceninu hradu Cornštejn. Naštěstí na prohlídku mohou i psi. S Buggy to byla zábava. Na začátku prohlídky nám paní průvodkyně povídala o historii, a to byla nejdelší část výkladu na jednom místě za celou prohlídku. Buggy už to nebavilo, takže přešlapovala, pak se válela v listí, pak se čistila a pak už na mě koukala, jako kdy už půjdeme. :) Buggy byla úplně zlatá. Netáhla, moc se nazačichávala, nezasekávala se, nebála se. Jen po schodech jsme ji nosili. Ani vyhlídka ji nevadila. Naopak. Jakmile měla možnost, tak se dívala okny do krajiny, chtěla u všeho být. :)

Po prohlídce dostala Buggy svačinku, odpočinula si a ještě jsme se šli projít do lesa. Vedla jím moc pěkná cesta, našli jsme i nějaké houby, které jsme si potom připravili jako smaženici.

Večer jsme nevynechali procházku po okolí.