Noc sedmdesátá první, den sedmdesátý druhý; noc sedmdesátá druhá, den sedmdesátý třetí

V dalších dnech jsme vyrazili na Vranovskou přehradu. Prošli jsme přes hráz, po mostě až k pláži. Tam byl psům vstup zapovězen, takže jsme našim čtyřnožcům dali napít, udělali čelem vzad a zakotvili jsme na zahrádce restaurace, kde jsme se zase občerstvili my. Buggy si všechno očichávala, chvílemi jsem ji podezírala, že zvedne nožičku. :D Byla milá, přátelská k lidem i psům. V restauraci si lehla a spala.  Cesta přes most i hráz je betonová, měla jsem strach, aby to Buggy nepálilo do tlapek. Nic neříkala, a jakmile to bylo možné, šli jsme tak, aby mohla Buggy i Mooney cupitat po trávě.

Na chatě jsme cvičily poslušnost i stopu. Buggy si doslova zamilovala frisbee, takže ho teď využívám k nácviku aportu.

V pondělí jsme zamířili k hradu Bítov. Chtěli jsme se podívat i na výstavu soch z mořského písku, jenže expozice byla navzdory reklamě zavřená. Šli jsme tedy k hradu. Bylo to z kopce, po asfaltce, s možností jít po trávě. Mamka šla na prohlídku, s taťkou jsme hlídali psy. Zašli jsme se podívat do lesa na Mohylu předků. U ní bylo udělané posezení, takže jsme si mohli odpočinout. Buggy vyhrabávala kořínky, které uždibovala. Zaštěkala si na turisty. Vypadalo to legračně. Buggy ležela na zemi, nebyla vidět, dala o sobě vědět hlubokým štěkotem. A když lidi přišli blíž, uviděli štěňátko. :)

Vyzvedli jsme mamku a zamířili zpět k autu. Byla to fuška. Kopec to byl pořádný, Buggy měla ke konci co dělat. Proto jsem rozhodla, že hrad Cornštejn necháme na jindy, ať si Buggy odpočine. Zajeli jsme si na oběd. Buggy opět ukázala, jaká je hvězda. Sedli jsme si do zahrádky. Jenže s ní sousedil plot domu, kde byl pes. Asi tak metr od nás a štěkal. Buggy so ho prohlížela, začenichala, zavrčela a spala. Potom přišli lidé se psem, který kňučel a chtěl se jít na Buggy podívat. Ta si opět psa prohlédla a nechala ho být. :)