Noc druhá, den třetí
Jestli jsem si po předchozí noci, která měla nečekaně klidný průběh, myslela, že i druhá noc bude pohodová, mýlila jsem se. Buggy sice nemá problém usnout, ale vzbudila se už o čtvrt na jednu ráno. Je chytrá - běžela ke dveřím, že chce ven, ale nějak si to nenačasovala a stihla udělat loužičku. No, loužičku, spíš oceán, až jsem se bála, že se v tom utopí. A zatímco já jsem uklízela a mopem vytírala tu spoušť, Buggy mě pobaveně pozorovala, vrhala se na mop i kýbl s vodou a snažila se mi je ukrást. Co může být zábavnějšího, než se paničce snažit ukrást mop, když zrovna dělá pořádek, že? :)
Podruhé mě Buggy probudila o půl třetí ráno. A zaznamenaly jsme úspěch. Buggy dala včas vědět, že potřebuje ven a já ji honem popadla a utíkala ji vyvenčit. Jenže ejhle - pršelo! To se malé slečně moc nelíbilo. Přesto aspoň udělala loužičku. Ale pak šup a tlačila se domů. Fajn, tak jdeme teda zpátky a aspoň teď bude spát. Omyl. Buggy se vyvenčila a byla prozatím i vyspaná, takže se rozhodla, že je čas si hrát. Když jsem se od ní nenechala ohryzávat, zaměřila se na postel - peřina je očividně prima věc na kousání, a když už jsme u toho, proč neochutnat i prostěradlo? Takové chování jsem jí netolerovala, takže se vydala k houpacímu křeslu, které se jí moc líbí a s radostí ho rozhoupává. Všechno ale jednou omrzí, byl tedy čas zabořit zoubky do knih, stolu nebo snaži se přemístit batoh. Byl to boj. Musela jsem jí nabízet uzel na žvýkání, drbat jí na bříšku a simulovat rvačku. A rázem byly čtyři ráno, když už jsem si myslela, že je po všem, Buggy bez varování udělala bobek i loužičku. (tímto bych chtěla poděkovat člověku, který vynalezl dlaždice). Celý uklízecí kolotoč se znovu rozběhl. A pro Buggy to byla obrovská sranda. Situaci vyhodnotila tak, že ten zlý a zákeřný mop je nutné zlikvidovat. Ten chudák z toho naštěstí vyvázl jen z vytrženou třásní.
Nakonec Buggy znovu usnula. A já taky. Vydržely jsme spát až do půl sedmé. Pak jsem ji vystrčila ven. Bezúspěšně. Jakmile jsme přišly domů, vyvenčila se na svých oblíbených dlaždičkách.
Po vydatné snídani jsem ji opět nechala v kotci. Stále piští a piští, ale pomaloučku se to zlepšuje. Vždycky ji po jídle nechám tak hodinku, dvě v kotci, pak ji pustím ven a pořádně si pohrajeme. Favoritem u nás momentálně je tenisák a pískací krocan. Ale není od věci zahryznout se do nečí nohy nebo ruky. :)
Buggy krásně přiběhne na přivolání, honí se za tenisákem, který dokonce začíná přinášet. Víc a víc si je také jistá v okolí domu, neváhá prošmejdit každý kout - když je to nutné, klidně se i plazí. Nic, co se pohne, nenechá na pokoji - člověk musí být neustále ve střehu. :)
Buggy se umí pěkně rozdivočit - to je potom k nezastavení a nebere zajatce :) Nicméně poměrně pěkně reaguje na povel "fuj". Tlamičku má sice neustále od hlíny a něco v jednom kuse žužlá, ale pochopila, že záclony nejsou jedlé.
Včera si Buggy poprvé zaštěkala na kolemjdoucího. Už je to zkrátka velká holka :D.
Po večeři měla zase bříško jako soudek, takže jsem jí ho pěkně namasírovala, pobyly jsme venku a šup spát.