Noc čtyřicátá třetí, den čtyřicátý čtvrtý
Buggy to zvládla bravurně – celou noc byla potichoučku jako myška, jen k ránu už se jí to zdálo dlouhé.
Po snídani a krátkém odpočinku jsem vzala Buggy ven – doprovod nám dělali rodiče a Mooney. Zvolila jsem novou trasu, ale Buggy to ani v nejmenším nevadilo, právě naopak – moc si to užívala. Na psy nereaguje, jen akita inu za jedním plotem se jí moc nezdála, plížila se – hodně dopředu už o ní věděla, zatímco my jsme se domnívali, že tam není. :)
Buggy si užívala rosu, nové prostředí, nosila si všechno, co našla. Vypracovaly jsme dva pachové čtverce – Buggy se zdokonaluje, ten druhý vypracovala už jen s jednou nápovědou. :)
Buggy jsem lákala na pískacího krocana, pak si ho nosila a pískala. To se nelíbilo Mooneymu, který ho taky chtěl. Na chvíli jsem mu ho půjčila. Buggy byla zaražené - seděla jako sfinga a koukala na něj. Pak se na mě otočila – jako ať s tím něco dělám, že jí žužlá hračku. Pak si lehla a Mooneyho pozorovala.
Krocana Buggy samozřejmě dostala zpět, ale urazila se a oslintaného od jiného psa ho nechtěla. :D Musela jsem ho důkladně otřít.
Cestou jsme museli vyhýbat vykopané silnici, což znamenalo projít po uzounké stezce nad dva metry hlubokým korytem. Buggy se nabála, šla opatrně, jen ji zarazily pásky, kterými byl vyznačen okraj cestičky.
Buggy jsem doma nechala odpočívat, ke všemu bylo vedro. Když se trochu probrala, vyrobila jsem jí pentle a zavěsila je na dveře – aby viděla, že to nic není. Buggy si je očichala, pak je z futer strhla a roznosila všude možně. Tak hlavně, že se nebojí.
Buggy si suverénně vyskočí na lehátko, a je jí jedno, jestli je prázdné, nebo ne. Však ona se tam nějak vmáčkne. :)
Kvečeru jsme si ještě zatrénovaly a pak už šla po večeři Buggy na kutě do kotce. A úplně sama, jen na zavolání. :)