Noc čtyřicátá šestá, den čtyřicátý sedmý

Středa neměla patřit odpočinku, po ránu jsme si zacvičily, abych Buggy trochu unavila a snadněji se jí trávil čas v kotci – dřevo na zimu se prostě připravit musí a u cirkulárky Buggy být nemůže. Buggy nakonec za zvuků tohoto pekelného stroje usnula, vzbudilo ji teprve jeho vypnutí. Všichni psi u nás to tak mají. :D

Buggy se zapojila do uklízení po řezání dřeva – nosila kousky kůry a pak je cupovala na malé kousky a hrála si s nimi. Absence procházek je vidět – Buggy je hyperaktivní, ale nechtěla jsem v úterý riskovat nošení obojku, když byla po čipování. Nicméně dneska nás konečně čekal výlet jak se patří. S dědou a Arnou jsme jely na cvičák.

Spadla mi brada. Buggy se chovala jako naprostý suverén. Nevadili ji ani psi, ani lidé, nezalekla se nového prostředí, ani můstku přes potok – sledovala, jak teče voda. :) Sledovaly jsme obrany – Buggy je se zájmem pozorovala, občas si udělala pauzu, rozhrabovala krtičince, nebo si našla obří větev, která vážila asi tolik, co ona sama, a nosila ji. Nebo se o to aspoň pokoušela. :D Jakmile se ale na kousání nachystal někdo další, zase zpozorněla. Nejprve jsme byly za potokem ,poté jsme se přesunuly do místa dění. Buggy se nebála, jakmile nastoupila naše Arna s dědou, vstala, napnula vodítko a zvedla ocas. To ji hodně zajímalo. :D

Dokonce se seznámila s jedním německým ovčákem – očichali se, Buggy se občas schovala za moje nohy, protože přece jenom dospělý pes je pěkný macek, ale vždycky vykoukla a zapojila se.

Cestou zpátky Buggy už spala, doma se navečeřela a usnula.