Noc čtyřicátá pátá, den čtyřicátý šestý

Úterý se taktéž neslo v pracovním duchu, Buggy pozorovala cvrkot, a když mohla, tak pomáhala – rozhrabovala vrstvy písku a vytahovala zahrnutý štěrk, odnáší kamínky.

Seznámila se s lopatou – ta jí nevadila. Na rozdíl od kartonové krabice. Samotná krabice je ok, ale dát do ní hlavu a vzít si pamlsek? Ne! Takže jsem vzala spoustu pamlsků a naváděla Buggy. Nejdřív jsem pamlsek dala na okraj krabice, pak jsem otevřela jednu stranu a vkládala do krabice pamlsky. Musela jsem si vzít na pomoc laťky, abych vytvořila druhé dno, které nebude tak hluboké. Ale zvládly jsme to. Jsme prostě s Buggy tým. :)

Chvíli musela být Buggy zavřená, aby se jí během prací něco nestalo, ale vynahradila jsem jí to – dostala vytoužené polínko. Bezpečné, březové. To bylo radosti.

Hrála jsem si s Buggy v kotci, když vtom na mě skočila, povalila mě na zem, stoupla si na mě a začala mě oslintávat. Čím víc jsem se bránila, tím byla nadšenější, tahala mě za cop, šlapala po mně. Nakonec se mi podařilo posadit se. Ovšem na dvacet minut už jsem byla na lopatkách znovu. :)