Noc čtyřicátá druhá, den čtyřicátý třetí
Ráno jsem našla Buggy v obležení bot a rozcupovaných novin. Puzzle o 30 000 dílcích by proti tomu byly čajíček pro batolata. :)
Cvičíme naši sestavu, zaměřuji se hlavně na soustředění a oční kontakt. Lépe a lépe se daří odvolání od Arny. Vařené srdíčko nebo ledvinka je prostě mňamka. :)
Bylo děsné vedro, nicméně Buggy se přesto vyřádila – rodiče jsou vždycky parádní atrakce.
Počasí nám nepřeje, vedra střídají přeháňky, ale podařilo se nám vyrazit na procházku. Trénujeme přivolání z vypuštění. Když na sebe Buggy dobře namotivuji a nalákám, letí pak ke mně jako blesk. Musela jsem jí uhnout, aby se o mě nezabila. Poprvé jsme venku dělaly pachový čtverec. S mojí pomocí to Buggy zvládla, musí si zvykat na rušivé vlivy okolí. Ale hlavně že nefixluje – když ztratí pach, zvedne hlavu a tázavě se na mě dívá, nepředstírá čuchání, jestliže je mimo. :) Díky bohu.
Buggy se s oblibou venku válí v trávě, ani nechci vědět, co se na sebe snaží nabalit. :) Ale je z toho nadšená.
Musím zaťukat na dřevo, Buggy vykonává potřebu tam, kam má, boudu k tomuto účelu nepoužívá.
Večer jsem Buggy zavedla do kotce. Bude to první noc, kterou tam stráví.